zelená víla

po střepech upřimnosti to někdy bolí, přesto je ta cesta nepřekonatelná...

"zamilovala " jsem si tvou podstatu vyjádření...

a ta skvrna nepatrně vždy zůstane... a já si říkám, naštěstí...vzpomínky vyprat ani nejlepším způsobem nelze, přesto u mě naštěstí..

nekonečnost touhy...

čas snít je vždycky a bezbolestně...

pronikavá...

ulovena..

úsměv je teplý, jako dlaň, co hřeje...

máš dar v málo slovech vystihnout podstatu...

stín je odrazem světla...

hmmm... jemné

toulej se a věř...

krásná fantazie..

zrovna se dívám z okna a je téměř úplněk, září... září, září... stejně tak jako tvá báseň, tvé pocity v ní.. září...

a já ti vím, že ses neprohrála... fakt, fakt ne...!!!!

jen mi napadlo, že každý si tvoří svou vlastní subkulturu ... ano dodržuješ pravidla, chodíš na zelenou, nechodíš nahý, .. ale to zásadní, je způsob myšlení, chování, vnímání,hodnocení, tu si každý tvoří sám a nikdy není zdravé připustit , aby tobě samému je určoval jiný člověk či společnost... a těmi všemi subkulturami asi , možná voní svět... i s tím navíc, co píšeš ty a neodolatelně...

umíš ten smutek skvěle vyjádřit... a tak tě s dovolením na dálku pohladím...

je to jiskrné ... a jiskrou to začíná...

i já mám ráda... a hlouposti se snažím vyhýbat stejně jako negativismu a nenávisti, přesto ji někdy potkám, ale ve svém životě ji vypudím , obecně se o to snažím... ST

Tak dospěla jsem
do věku
kdy člověk člověku
předá to, co nedostal a čekal

tohle mě dostalo, protože i když nedostal a čekal, přesto to má, přesto to získal a proto to dává dál a podepisuje se do nitra...