zelená víla

někdy člověk stojí na rozcestí a tápe ve směru, kam se vydat, až si tohle ujasní, ví, že každá cesta vede k tomu co chce ,zvedne hlavu a jde, kamkoli a ví, že je to správně...

dřevěné loutky jsou kouzelné... mají v sobě minulost a radost

:-) vau, přesně takhle se na vodě cítím, ale pohled z lodi, nic nenahradí!

dýchá na mě tolerance... a tu já opravdu ctím...

krásná místa... ze břehu i z vody...

ano, někdy mám pocit, že je spousty těch, co velmi rádi hovoří a ještě raději sami sebe poslouchají a někdy o posluchače a naslouchače s vlastním postojem a názorem vůbec nestojí.. ale ještě pořád vnímám, že naslouchání i hovory existují, jen se musí potkat ti, kteří jsou toho vzájemně schopni a ochotni a ještě je to společně obohacuje... krásná myšlenka, krásně napsaná...

asi už nečekám, vím, že musím jít naproti čemukoli o co moc stojím... krásně napsáno...

přesně tak...

i to povolené :-)

jemná, vonící... napořád

no jooo... chtějí odvolávat, ani bych neodvolávala, přeci firma je odpovědná za to co vyprodukuje, aby to bylo funkční , nebo ne? tomu se říká zodpovědnost...

když vstoupí cit...

tak hezky ženské, někdy prostě jedeme po své ose nehledě dál...

polykám samozřejmě, jsem to ale .... :-)

tak tyhle přesně znám... kudy kolem a nekolem..

bolí.. bolí... hřeje... hřeje... na čele hraješ o svobodu.. a pihy hledáš v koloběhu...

ke slovu disciplina mám tedy fakt o...:-) vlastně se tedy neovládám a ve studiích to nepsali... sakra... já to nějak rozhodila:-(...a bolest??? a mě ji neučili.. proč??? proč sakra někdo neříkal, že něco bolí?? přesto někdy polikám obří vejce..

i ve tvém kouzlu psaní nemám ráda zdrobněliny.. :-) ruší mě... ale ty je ne- umíš pro mě zjemnit, leč to kolem... je nacházející...

protože cítím... i když smrček hladím z druhé stany... protože to jinak neumím...

uf..