zelená víla

krásně jsi mi rozpustil v té první básni... vedla jsem tolik diskuzí o víře, potkala fanatismus v této oblasti, moc chvil jsem o víře a Bohu přemýšlela... věřím, čemusi, nemá jméno, nemá tvář...věřím... a někdy nadávám...

ta druhá mě hezky rozesmála, já totiž němčinu nemám ráda, je tvrdá a ve škole jsem ji bojkotovala, tedy jen na dobrý :-)

rytmika bijící ... usmívám se a říkám si, každé zboží má svého kupce... krása je v očích dívajícího se...

v pondělí jsem dostala úžasný obraz, jeho rám je z trámů z osmnáctého století a já tak na něj koukám, miluju jeho atmosféru a jeho krásu... jeho neobyčejnost, a neobyčejná je i tahle báseň...

jojo...tak hezky jsi mi připomenul mé romantické já a blízkost... :)

láska ... mocné čarokrásno, kouzelné jako Staromák...

krásný okamžiky ... jak moc toužíme si je v sobě udržet, tak ještě jednu..

tedy klaním se nerváčku :-), klaním...píšeš neskutečně!!!!

napadá mi k tomu jediné, když člověk ztratí rodiče, teprve pak jsou dospělý, a tohle si nikdo nepřeje, je vlastně fajn být dítětem...

víra pro mě hodně "silné" slovo, spíš pocit, směr... víra nás dokáže posunout dál, víra nás dokáže srazit na kolena... bez víry v sebe lze dělat strašný věci...

hmmm,pěkná spoutanost..

to i já... ne každému je otvírám..

hmm.. v tu chvíli to chce na chvíli změnit prostředí..

náladová...

tohle je jeden zákon a to morálka... a ta chladne..fakt se sama sebe ptám proč?? vždyť není nijak složitá, neuchopitelná, nepochopitelná..

tomu se říká energie... vau...:-)

díky za úsměv v primárně jemném a i kladném čtení... díky

někdy je samota třeba... jsem její milovník, v mém životě má své místo, třeba právě teď...

a mně napadá jediné, vše se smí... člověk by neměl mít v sobě pocit čehokoli zakázaného...

skvěle vypsaný pocit, krásná slova,co vyvolávají krásný pocity...

umíš skvěle vtáhnout do děje... a přivolat v jednom své vzpomínky ST