Času dost

» autor: Jindřich
do mého života zatékáš
jak po vichřici voda

dírou ve střeše
do staré veteše
uložené na půdě

vlhkost prý všechno ničí

tak jak to
že já pookřeji
víc se směji
a těším se na každou další kapku?

holubi v parku se marně rozhlíží
po denní dávce drobečků

já zatím ke své potěše
tajně na střeše
uvolňuji další tašky
Tipů: 16
» 27.03.13
» komentářů: 9
» čteno: 720(13)
» posláno: 0


» 27.03.2013 - 13:59
Jo tak to jsi ty!!! A já pořád, kde se ty díry berou!!! :o))
» 27.03.2013 - 16:29
ku své potěše jsem, i když ne na STřeše...dala pochvalu...
» 27.03.2013 - 18:03
To se mi to pěkně četlo...ST)):-)
» 27.03.2013 - 22:00
a uvolnil jsem další tašky
a tys přestala zatékat

dělal jsem ti šašky
já vztekem začal otékat
:-)
» 27.03.2013 - 22:42
Jen houšt a větši kapky.
» 28.03.2013 - 06:28
krizekkk
Uvolňuj si tašky sám, ale pak se nediv, že ti žádnej pokrejvač na tu střechu nepřijde... :-))) ST
» 28.03.2013 - 07:39
Krásně paradoxiální "o)
» 28.03.2013 - 07:58
A nespěchám...tašek je doST :) **
» 30.03.2013 - 00:34
skvěle vypsaný pocit, krásná slova,co vyvolávají krásný pocity...

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Vývěska na návsi | Následující: Lavinové bezpečí

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.