René Vulkán

asi by i prokletí básníci měli z tvého holdu radost

I mé Brno má stejné chutě
a kdyby bylo živé
řelk bych mu
miluji tě

ej, ty jedna labužnice

úplně cítím to rozechvění, jestli se aspoň něco splní

rozumím a poklona

seš vtipnej, baví mě to

svěží frázování, svěží rýmy a vůbec svěží

Amarant hořící

mráz

na líci

jíní zimy předzvěstí

stomy převlékají
v nevěsty

Pár nesměrodatných postřehů:
Začínáš velice silným slovem - umítání, které dává laťku vážnosti příběhu velice vysoko. Další verše nasvědčují tomu, že budeš pokračovat v silné výpovědi.
Pak ale přichází:

"kultura kolem nás neuspokojuje"

Pojem kultura mně přijde v čase umírání jako nepodstatný, mělký.

Ale jsem rád za pokračování, které znovu vystřeluje kvalitu a vážnost básně do výšin:


a najednou si říkám kolik
citů
promarnili jsme…V Y N I K A J Í C Í !!!


... a celé další pokračování rozhovoru (básně) stojí za přečtení a zamyšlení.
Díky

vtipný, říkankovitě zrýmovaný, ale to vůbec nevadí

Jo a ještě něco, slovo "srdceryty" jsem měl v v jedné sloce básničky "transsrdeční magistrála". Ale sloka se mi nějak nepozdávala pro těžkopádnost, a tak jsem ji tam nedal. Zmíněnou básničku (však jen s homeopatickým otiskem "srdcerytů") mám na literu.

Celé mi to přijde jako:

Nasnímané časosběry
dotyků z podvědomí
bez přímé úměry
se stavem paměti

Něco pro mě
pár pro tebe
zbytek (za čas)
pro děti

Je člověku až slabo
jak se v sobě tají

dlouhé nohy
schopny dojít za hranici

...pokusil jsem se najít
obrazy genialit
ale musel bych to sem kopírovat celé
tónů

v márnici vzdělanosti a myšlenek
je to jako být stvořena ze vzduchu
a hladit rukou hvězdy ... malý výběr výborných věcí

melodické, úplně vleze pod kůži jako mráz ale příjemně

Liška76: však to dávno umíš

Výborná, citlivá, posmutnělá ...

ttragelaf: to nebyla jejich slova, ale moje slova
nejsem dokonalý, nebyl jsem a nebudu, ale snažím se, aby to bylo se mnou lepší

… zvedni hlavu …
trochu skloním
setkáme se rty