Listopad lásky ...

***


Hliněným ubrouskem ,
plných tvých starých stop ,
vytírám potajmu smítka žalosti ,
ze svých plačících očí .
Jako by tě více nebylo .
V prostoru , kde se neztrácí žádný obraz ,
ani zvuk kostelních zvonů ,
přicházející někde z daleka .
Tam kam za tebou nemohu jít ,
ve svých osamělostech .
Jako tvůj stín či lék ,
abys mohla mluvit o všem
co cítíš ...


V hodinách kde jsi jinde ,
než jsem já - a má duše - .


Opadává listí ,
z posledních stromů zašlých lásek .
Jen řeka si mohla zachovat ,
tak čistý hlas , který stále sliboval ,
zázrak té nejvěrnější vody .
Jako by v nás tál led ,
posledních odpustků za lásku ,
která už dávno odešla ,
ve stopách , kde jsem se i já
ztrácel , zachvácen ztrátou
myšlenek ...


O tvé bílé nahotě ...


***