SETKÁNÍ

SETKÁNÍ

Kotouč luny
osvítil roh pokoje
když ty, neznaboh
ses bez boje
vzdala svých šatů
a církev svatá
oči v sloup obrátila
ještě teď vidím
tváře těch potentátů
když do žeber jsem tě dloub
a ty zvonivě ses smála
jako když měsíc
hladí plyš struny...

Lékořice
pokoj provoněla
každý kousek tvýho těla
rozestlaný na tý posteli
se chvěl jak huspenina
když jsem tě vprostřed klína
měl a ten rej trval
nekonečně věčně
tehdy bylo pondělí
kufr naložil jsem vzpomínkami
na to, jak jsme pryč a sami
a vlhký klíč
vzala si pak domovnice...