Špáďa

Cos tenkrát vyváděl?

Úděs v sedu?
Na motor erotoman
Posed..., kdes op...
Jo, více let, devět, tě ved telecí voj...

Tárka v desti. Doranít sět šám. Odkolám!
(Málokdo má štěstí narodit se dvakrát!)

Ju! Chlapu...
(symetricky si doplňte, dámy, samy; pánové nic nedoplňují...)

Inze nýty nezní,
inzercí víc rezni.

Máňu? Ňam!

Ádu rasa rudá..
Ádu udá.

Nějak mně z té nefritové krásy až štrngly oči a spatřil jsem na chvíli i krásu "nefritovanou"... |;-) To však byla krása nechtěného...

Nevěřím, že se rozpadáš!
Dál nejen slova ovládáš!

(Spíš bych dodal k Destruktivní.
Nemýlím se?: Kde struk, ty v ní!   |;-)

Kdyby svoje čestné mravy
nedržel tak na obojku,
moh' se večer dobře bavit
a užít si švédskou trojku...

Kobře měř bok!

Turka krut
serpentinami si manit, ne pres!

Otevřít Tvou čutoru,
aspoň ločka bych si dal;
zahnal žízeň-potvoru,
s úsměvem si zazpíval...

...vševypovídající...

I chuligán má duši
(aniž to možná tuší).

Všici rádi občas louskáme...

Leskoptev musí být krásný pták! Jdu si ho vygooglit...
A Ejhle! On to příbuzný špačka!

Zapíjej jídlo lahodným mokem,
na něj se nedívej ani okem...

Odpouštět se musí.... se musí to i umět, někdy to opravdu není lehké. Zapomenout však nemůžeme kolikrát nikdy, nebo až lety, až vyprchají vzpomínky či až začnou odumírat buňky mozkové.

Pokusit se proniknout do světa člověka před (snad pokojným) koncem jeho žití je náročné i v neveršované formě. Ukousla sis velký sousto a prala ses statečně.

Nádhera! Škoda, že ze smutku. Ten se ale časem přetaví...

Nese sen. Usínal. Do dlaní sune se sen.

Olíbá bílo.

Cinkáš! Však nic!

Mela! Bol alobalem
oviň, Ivo!

Luna ví, že věží vanul,
plakal ti, slzel, slezl si tlak Alp,
a lad na nebesa na sebe nandala...

(Rád jsem se nocí k Tobě zatoulal... |;-)

Nádhera ve smutku
a smutek v nádheře
z veršů tvých mám vskutku
pocit jak v opeře

Kdo věří, žije, kdo žije, miluje.

Hluboké v ní cítím city,
zklamání i žal a smutek...
Když však vedle mne zas jsi ty,
jako by ten smutek utek'...