Špáďa

Nádhera ve smutku
a smutek v nádheře
z veršů tvých mám vskutku
pocit jak v opeře

Kdo věří, žije, kdo žije, miluje.

Hluboké v ní cítím city,
zklamání i žal a smutek...
Když však vedle mne zas jsi ty,
jako by ten smutek utek'...

Povedený start!

Tož vítej a pokračuj,
nabídni nám další chutě,
nejen veršem modrou pluj...
Piš pro lásku, pro perutě...

Občas i já properu tě.

Lehkost na rtech spadlou z hvězd,
v dlani svírat něžnou pěst,
cítit jak jí léto zlatí
hebké vlasy vůní natí...

Pro mnohé může být i okamžik věčný, pro někoho však i to, co nám se zdá věčnost, jen okamžikem...

To slůvko jsem snad nikdy neslyšel, a přitom je tak nádherné!
I proto to potěšení...

Nádherný objímáček...

Moc pěkná poslední do první stovky!
Beruško, nadále neskládej krovky!

Úžasně počatá, pane vodáku!

Komínky jak na vojně...
Užívej si pokojně
své toulání při žehlení
myšlenkami po všem možném
v roznožném či čísle snožném.

A o chlapy neměj strach,
ti to tak maj' na rybách.

Až já budu velká
bude ze mne lelka.
A svý děti lelkovatý
kojit budu lelkowaty

____

Černobílou vidím mlhu...
Sáhla na mě ruka trhu...
Pak mě chytla pod týlem,
zkropila mě metylem.

|;–)
Váho s Pannou,
nesedejte stranou!

Slzy Panny smáčí Váhu,
by předaly ranní vláhu.

Mnohým jsi nasadil brouka do hlavy:
Čím budou zapíjet, až jim umře tchýně,
když nechtěj pro chlast do velký dálavy
a starý auto jezdí líně...

Košťál:
Hele, jsi tu asi hodně novej, takže Počátky vůbec nejsou o chlastu, ale to až tu budeš na Libresu aspoň rok a poznáš zdejší mo(u)dré prostředí a jeho lidi a pak zavítáš i na nějakej sraz, uvidíš sám.
Tak ať se Ti tu líbí..., těším se na nějaké Tvoje vlastní dílo, klidně i o poblitejch álejích, to je taky svýho druhu poezie...

Nadmíru poetické přivítání podzimu!... a nebo loučení s létem?

Čím, madam, v loži manželském,
v tom loži pod přístřeším —
ať anděl nebo ďábel jsem —,
čím se tam, prosím, hřeší?

Hříchem je dle mne jíti spát
a říct jen dobrou noc,
aniž bych ženu uvítal,
tím po čem touží moc.

pan.jara:
Járo,
v Počátkách nemůžeš být nikdy sám, i když sám přijedeš! Tak nebuď s... a koukej přijet, dáme panáčka (snad tam pan Tomandl bude mít zásobu i pro nás přijatelných druhů dámských likérů do 20 % nebo vaječňák). Ti co se nebojej, pijou ale zásadně vodku od Draka...

Zdravím dceru podzimu.
Jen nevím, proč slova některých k sobě patřících celků vkládáš do nových řádků? Že bys tím chtěla vyvolat ve čtenáři představu padajícího listí? |;-))