Špáďa

A ho!, Boha!
U kormidel hledím roků...
Idol, a na lodi?!
I že by béží
vymoděn, čar zázračně domyv,
kotrmelcem ustál vlát sumec-lemr tok?

Kalen, hrdina, pani, drhne lak.

Do rána národ
karmu mu z ladu dal, z umu mrak.

Ďas a z medu ruka
                 svítí v kvítí.
                                V saku rudém zasaď
boj a job.

Že lyr pán z chart strach zná — prý lež.

Miluju podobné ptákoviny!

Po návratu z Etiopie
určitě se Yetti opije.
Celý den tam jako nerost stál,
přitom ani kapku neroztál.

        * * *

A nebo jedna tuze aktuální:

Cos ty jeden osle pil,
žes své oči oslepil!?

Tak trochu člověku přijde líto,
že ráno překrásné byl jen sen...
V srdéčku píchne, zabolí to,
do dne že sen nebyl vynesen.

Jste-li Hannah Vy ženou,
polibky Vám vyženou
z hlavy chmury mnohé...
...i ty temnonohé.

Chceš-li něco veselého
nebo třeba smutného,
ohlédni se po hře hrané:
V divadle nechť slza skane
na kolínko milého...

Jen tuch mít rač, dobré dojetí: Vítej odér, bod čar tím chutneJ!

Od Spiše až po Řečici
je to dneska na palici...
Od Zlína až snad do Aše
budem měnit papaláše...

Krásně sis jej vymyslil,
do veršů je poté slil...

Au!

V takého Boha rádo se věří
nevědouc co ruka ta jeho měří

Nevěřím na kletby a je mi líp.

Jako by mi dala líznout...

Tvé verše mne prostupují, ke srážce s nimi nedochází, ale silný dojem po nich zůstává...

Kocovina odchází pomalu, a ta příjemná, z lásky, ta se přímo courá a drápky drží...

Láska je drama chemie,
co do srdcí se zaryje,
však mozky občas vymyje...

Jsou slzy v životě od radostí,
však mnohem častěj od smutků,
často se střídaj bez milosti...
Divnou hrá život postupku...

Maminky zůstávaj s námi v duši,
po nocích dál chodí mysl nám hřát
ve snech z nejkrásnějších, jež jen stěží nerozruší...
A tak jsou s námi napořád.

Sen vidiny, ni div, nes’.
Utopil Honza z noh’ lipo tu.
Sání pár, tchán se veze, ve snách trápí nás.
Zelas? A lez!
Najednou onde Jan...

Ničeho, však:
mezírku já s radostí,
chci se vidět smát...!!!
                                        {|;-)}