Špáďa

Maminky zůstávaj s námi v duši,
po nocích dál chodí mysl nám hřát
ve snech z nejkrásnějších, jež jen stěží nerozruší...
A tak jsou s námi napořád.

Sen vidiny, ni div, nes’.
Utopil Honza z noh’ lipo tu.
Sání pár, tchán se veze, ve snách trápí nás.
Zelas? A lez!
Najednou onde Jan...

Ničeho, však:
mezírku já s radostí,
chci se vidět smát...!!!
                                        {|;-)}

ST nejen za psaníčka ze zlata,
ale taky za razítka, co měla být kulatá.
Kdyby byla podle míry,
nebyly by tolik díry...

Pády a nerozumy
kvalitní guma ztlumí...

Ty holko copatá,
copa ta..., co pata?!
Jestli už nesvrbí
pošeptej do vrby,
že přijde odplata.

To podzim vrátí světu,
vůně co zrály v létu.

Baculatá dýně
prokousla ji tchýně
nechala v ní zub.
Bála se, že dentista,
jeho ruka nejistá
zlý provede škub.

Život jsou i čáry máry,
tak proč hned pod kočáry
skákat chceš, milý rytíři!

Více se rozhlížej kolem,
tep srdce krášli si stvolem...
Láska v něj brzo zamíří...!

Zámecká, toť kozí pecka,
smála se jí děcka všecka.

A otočný hlediště
jak koukalo na hýždě,
vidělo i hlemýždě...
kousek přímo výstavní!
        Ještě že tam ve špičce
        (tj. v malé opičce — nikoli té dopravní)
        nechtělo se dvojičce
        sahat sobě po ...

Prý silně chutná životní lák,
dokud se příliš neproflák...

I mě ty láky stále lákaj...
Nejraděj chutnám života fláky
od těch, co život zmákaj,
byť si z něj sem-tam dělaj ptáky |:-)

(Občas ty fláky za vlasy krákaj...)

Willi odpouštět nemá co... a za Fráňu Ti odpouštím já.

Díky za reportáž, originál jsem letos neviděl.

Člověk davový je přímo špicový kousek..., a ty píči před tabulí byly doufám jen kvůli rýmu (i když teda některý si to označení zasloužily, ale těch bylo minimum a někdy to byla i diagnóza následkem povolání :-( )

Není to loučení krásný?!

V Dinoparku s vnuky
slyším divný zvuky:
che-che, ryk tam, chi-chi, ryk sem
ozývaj se pod pteryxem....
Pod tím ptákem za marku,
sahá Vilík na Jarku.

Jarka mu pak na pteryxe
lihovym napsala fixem:
Jestli budeš chtít i sát,
přitlač marku padesát!

Spíš než klít a lít punč hochu
dej mu sáhnout na punčochu!
(Vím, jak se to v Nastě hne,
když ji hladím na stehně.)
Dřív než začne jarní vlání,
přijde kouřem kroužkování...

Že ztratila přední pravou,
a k tomu žel zadní levou
(takže navíc tuze kulhá),
honí se jí týden hlavou,
jak si dojít za potravou...
(že se nadře jako bulhar)

Údělem už je člověka,
že život na něj haleká,
a když to nejvíc nečeká,
ještě si na něj zaštěká.

Síla v kráse, krása v síle,
pravdy čtou se vždycky mile!

Tvý bubliny se vyjímají náramně,
když na modré se volně vznášej'...
Já čtu je do rána, kdy hvězdy zhášej'
a nestalo se, že ňáká splaskla mně...