Špáďa

Krásně nás tu napínáš!

A směju za barvy!
Zas nám to tu zabarvi!

Abych se neopakoval ( http://www.libres.cz/dilo/109091-ozlutino/ ):

Uchem v mechu
ověř dřevo,
ducha já chud...
Oheň z něho!

Rovnováha je důležitá, přemýšlím, co je tím vahadlem v životě... a kde se vlastně nalézají misky a závaží...

ST nejen za STudánky, Výtoň a poslední zázvorku...

Kéž nejen myšlenky se někdy vracejí...!

Poezie, co svlaží i přes modrou!

Padající hlavy... když jenom po nocích na noťasy... ... |;-))

Miluju delty...
ty, k nimž se lítá
za nocí probdělých
nebo když svítá...

Miluju křídla,
která mě nesou
do nitra zřídla,
za noblesou...

Seřízení předstihu
opětovně pompézní!
Aniž bych šel do lihu,
můžu zvolat: Krásně zní!

Nesmíš ji moc rozmazlovat
tu svou milou pasažérku,
neb z ní časem budeš míti,
jak to říci...(?), kasažérku! |:-))

Hýčkáš nás moudry..., přes modrou,
slovy, co duše neodrou...

Vidím jen čtyči tečky pod textem...,  přípomínají mi dva po sobě jdoucí fotozáběry padajících kapek dnešního skoro již podzimního deště.

Jak úžasně úsporná zkratka! |;-))

S tipem ale raději počkám...

Laním rád se klaním...
Když je vedu na pítka,
vyhoděj' si z kopýtka,
daj' teplo mým dlaním...

www.i-snění.cz
a v modrém básnění...

Po té velké pauze
vítal bych tě dlauze,
že však nemáš šaty,
skončil bych as v kauze... |;-))

Tak jen scvaknu paty...

A nejen slovy...

Záříš do daleka
a v roce sovy
před Tebou klekám.

Nevím, asi je to úchylka... |:-)

Znám leknínové jezírko,
kde voda jako stich...
Boky z leknínů mezírkou
prosvítaj..., až jsem ztich'.

Svádí mne vlnky od vánku
i boky plné něhy,
zanořím se k nim ve spánku...
Adieu!, pevné břehy...

Kde se ta rajská přidává?
Už jsem i vylízal talíř!
Vím, zadarmo se nedává...
A na tvou nestačí halíř!

Jak dovede být jedna věta — dle zasazení do kontextu — dvojsmyslná! (Viz poslední dva verše)