Špáďa

Marný boj se svádí s vádí
ve dnech žárů, za sucha...
Však znám, co jej rozdovádí...
Lej mu vláhu do ucha...!

Za rok se vrátím, někdo i dřív...

I zasvitla deska, jak sedal ti v sazi
letmý dým těl...
Vinil sliniv,
slipy vypils.
Je!, rýhu tuhý rej!
Nemám chybu! Tu bych mámen,
u popele popu
nezasazen,
olámal. A málo!
Je rýmuj, umírej!

Celý život hledám klíče, ale jeden velký univerzál by jej učinil téměř nudným...

Tak…! A díl ho hledá
ruka tichá, plavá
Labe, jaký blil.
A vod té, co měla
v limu-limu čaj,
lilipután Hnát upil.
Ilja-čumil, u mil
valem ocet dovalil.
Býka jebal. Á, v Alpách.
I tak, u rádel ho hlídá kat.

Dej mu i do Hradce. Blbec dá rhodium, jed.

Šel mokrej pes tišit žal,
z Mokropes až do Všenor,
tam se pěkně otřepal,
uvolnil se...
                    Pryč je bol.

(!) Čmelákovice – nápoj z láku ze čmeláků – Zasr. romantik tě určitě pochválí...

Pokaždé oděny Tvé básně jsou moudry vskutku originálními!

Kars:
Nepleteš si čéče dobu? Za dřevních let sčotů lítaly přeci po drátech (ale ocelových) namísto elektronů dřevěný barevný kuličky a o displejích tehdy neměli ani páru...
{|;-)

Duše tvá posluněná... asi ses v životě k jihu často točil...

Náramněs nasávala... vůně podzimu a teďs nám je tu ještě parádněji vy-..., vy-..., vysázela.

Jemnost slov a vřelých citů
jako ptáček na blankytu...
Až vystoupá ještě výš,
sotva už ho uvidíš...

Co že tu tím veršem chystám?
Zajisté víš, že když chlístá,
uchrání vás přístřeší...
Pád z hůr to však neřeší...

Když chceš létat, a být jistá:
Jen do výšek, z nichž lze přistát.

0:1 (páč to vypadá, že to bylo na domácím hřišti...)

Oplodňovák, hmmm...,
při něm si bzučí nejen včelky,
ale selky, učitelky, ...
Tančí se nejen, když kvete bez...
nahoře, dole nejlépe bez...

Málo máme v životě jistot, máma je jedna z nich, porodem počínaje... |;-)

Barevný obraz růží z Tvých veršů se mi po chvíli vyryl i na sítnici!

Krásné pravdy!

Se souší do jara výdrž je potřeba,
tuhý to začne být, až půjde o chleba...

Nám zas ňam.

Tvoje linky oční
nepřežily noční...