Špáďa

Jen aby zas nezVítězil Únor...

Tvůj mýtič smutku lidských duší
noří se z vody, do níž vplouváš,
naladil na Cis... možná ruší...
Že ty ho občas neposloucháš?!

Čeká, až sfoukneš předposlední svíci...
(???)
Tu poslední sfoukne sama.

Optimista se nezapře. Verš se zubem času a orlojníkem je špicovej!

Příště se těším na náhled na ženy, třeba z pohledu...
No však ty nějaký zajímavý úhel jistě najdeš!

Má, koleny nelokám!
Mákl bych zas a z chyb lkám.
A než esa? Zase žena!
A ne, jásá nasájena.
Daně jásal hlásá: Je nad!

Aby vesla nejen nesla...

Veršů jen kapička, lásky však pořádná kapka!

Lásku nedávám proto, aby mi byla vracena a ani ji nechci vracet, ale ocením, je-li mi dána láska jiná, nová, originální...

Talentem stvořená, pílí vypilovaná...

Jen si koukej LÁZNÍ užít,
všechny klouby, svaly ztužit.
Ať se zhojí nos a kostra,
než je skoupí cosa nostra.

Zlatá máma! Ta vždycky podrží (tedy pokud se nejedná o vožralýho taťku, co se potácí od Pivrnců)!

Spředená do podzimu...

V mracích že prý číst se nedá?!

Planou jak lidské srdce:
oranžová, žlutá, hnědá, ...
kdes pod nimi říčka Smědá (?)
bublá, zurčí, šplouchá vrtce...

A dobře děláš, máš-li na mysli hry hazardní či jinak nebezpečné, ovšem bejbísek... to je jistě jiná!
Uvidíš, za rok či dva tě sejme v Pexesu, ani nestačíš mrknout...!

A pakliže to není ta na celý život, tak se počne vracet v pravidelných cyklech, obdobně jako ekonomika: nejvíce se rozhoří poté, co ze zotaví z krize...

S některými návštěvami je nutno vyrazit dveře, ještě než si stačí sednout, natož je pouštět pod peřinu. Pomoc může i vhodný neživý bodyguard: kniha, hudba a nebo i zdejší modro...

Drb z Brd:
      Prd ztvrd.
Prd z Vrd:
      Hrd zhrd, drh, zdrh.

U jezu zeju:
Dejavu čo počúva... jed!
I novota nato voní!
Den honí mě, Míno, hned!

Umně verše provázané,
myšlenky jim nechybí.
Hřeb vám zatlouk spánek, pane...?
Choďte v noci na ryby!