Špáďa

Stařenka jako obrázek?

Spoléhá na šedý! Na vlásek.
A nechce tvář svou bez vrásek.
Obé jí dávaj' šmrnc i říz!
A uvnitř síla v srdci z míz,
co v životě ji provoněly,
když lásky jí své písně pěly…

— Život musí být často vzdor
    jak vyhoupnout se za obzor,
    přenést se v jinou realitu…

— Sladkou či slanou?

— I tu, i tu.

A jeden den, cos duší snila,
jak zahnat splíny z černých vran...,
srdcem snads luskla...
                              Ejhle! Bílá!
Život vždy běží mimo plán...

Jen čekej tiše, trpělivě...
a uvidíš, co zmůže čas:
Ze začátku on pěje tklivě,
však pozděj v mysl vnáší jas.

Přetaví bol on ve vzpomínky,
na lásky z mládí, na maminky...

Nech se líbat lesa dechem,
jeho vůně saje,
v mechu leže, vnímej slechem
flóry, fauny taje.

Bázeň v sobě udolánu —
nebojácně jdu do lánu…,
      pokračuji do sena dál…
      a vtom, náhle, kdo se nadál!:
            Kol mne všude much lán,
            muchami jsem muchlán.

* * * * *

Nezajímá pop Inda,
raději si popindá.
      Tak dlouho pindal,
      až mi ten pin dal.

* * * * *

Na nártík když já sáhnu si,
sotva ve mně jásá…: Hnu si
hřbetem tuze ztuhlým
od toho jak házím uhlím.
_____

Všechny fajn a veselé a díky za inspiraci...

Moc pěkné a téměř perfektně rytmicky zpracované (a přesto nepůsobí, dík kvalitnímu obsahu, jako říkanka).
Jedno drobnější škobrtnutí rytmu by šlo odstranit, kdyby to s tebou mohlo jít od osmi (či sedmi) k pěti. Čtenář by jistě i beztak pochopil...

Jen nechoď až zas moc daleko, mohla by ses octnout na východě. Já bych se odstěhoval raděj někam do výšin, abych se z nich mohl na všechno pěkně zvysoka... a tudíž se na to i s nadhledem podívat, a nezaujatě to posoudit...

enigman:
Mela: Temeno tone metalem.

A posílám, byť po více jak roce, dík, že ses stavil i tady...

Ne ti, ale s tebou
(pak míň duše zebou).

Ples draků -- paráda!
Jenom prosím tě ten kouř nefoukej k nám do údolí ;-))

I ty nám tu zpívej dál!

Vítej Meero a poděkuj své paní učitelce, že tě nakopla k veřejné aktivitě. Ta prostřední sloka zde publikované části je opravdu dobrá, jak v rytmu, tak solidních rýmech i v kompaktnosti poskládaných obrazů.

Jdu se s tvými verši prohoupat do vánoc...

Jen aby zas nezVítězil Únor...

Tvůj mýtič smutku lidských duší
noří se z vody, do níž vplouváš,
naladil na Cis... možná ruší...
Že ty ho občas neposloucháš?!

Čeká, až sfoukneš předposlední svíci...
(???)
Tu poslední sfoukne sama.

Optimista se nezapře. Verš se zubem času a orlojníkem je špicovej!

Příště se těším na náhled na ženy, třeba z pohledu...
No však ty nějaký zajímavý úhel jistě najdeš!

Má, koleny nelokám!
Mákl bych zas a z chyb lkám.
A než esa? Zase žena!
A ne, jásá nasájena.
Daně jásal hlásá: Je nad!