Špáďa

Jednu dlaň dám na tvou líc,
druhou zkreslím pár tvých skic...
však ucho hned na hruď, sic!
Tam je srdce slyšet víc...!

Aniž to snad tuším,
zjihla duše moje
a k svým zenge-uším
nech dout do hoboje.

Tak už vstávej,
život tolik nesuď
a chyť se mě za ruce!
Tak už nesmuť,
snům se odevzdávej...
Za chvíli jsou vánoce.

A piš, ať se netrápíš!
Jde ti to moc dobře!

Byť nejsem z baletu,
hladím tě za letu,
když sněžíš bílé vločky,
co sypeš na vánočky.

Vílo, jsi studna...

Stud na dně?
Ne, na studni.
Na studně?
Na studni. A nenastudni!

zelená víla:
Á, víla zalívá!
Tož díky!

K popřemýšlení i teď, v hlubokém popůlnocí...

Elegancí líc na gelé
E, let s opem z mé postele... :-)

Ha! Tak tady bych Kajutu nepoznal. Použil jiný styl než svůj obvyklý (asi jako já když nepíšu v palindromu, to mě taky málokdo pozná ;-))

Jenže jak mu teď dát tip?

Jsi motýlice, co hojí líce.
(Na parapetu duté párá pán.)

To jó, inspirátor se musí taky ocenit!

Umíš rozezpívat i květiny..., poté, co je slovy pohladíš.

Na siluety žen, o nichž básním, a na úvratě Slunce. Jeden přijde před vánoci...

Báseň krásně rozpustilá...!

Milovaná žena. Okoukaná a přasto pokaždé jiná! Platón s Herakleitem měli pravdu: Dvakráte nevstoupíš do jedné řeky, aneb Pantha rei!

Krásně bolíš... snad ale jen v té básni.

Čtrnáct zastavení jara jsi mohl rozvrhnout do jiného básnického útvaru, nejlépe 14řádkového; nemůžu si teď ale zrovna vzpomenout, jak se jmenuje, ovšem třeba takový JC ti jistě napoví :-))

Jo, ale já tam nenašel parafrázi svých oblíbených reklam na auta, zubní pasty a rozmrazovače prdů! ;-(

No vlastně neva, ty lahváče v Arše o kus dál mně to plně vynahradily.

básněnka:
Einstein řekl, že až vymřou včely, zbývají lidstvu 4 roky (než pojde hlady neb jiný hmyz asi opýlit vše nestačí)...
V tomto kontextu nutno chápat můj komentář...

Uranus v sunaru...
sun hnátem, metán hnus.

I čar, ty chytrá, čí(?),
i čar, ty!, chytračí!

* * * * *

Kus žvance pro kance
co velej sebrance
otrávím jedem.
Vy z Mníšku pod Brdy!
Nechte ty podprdy...!
Na škodnou! Jedééém!

Tvá loď proniká zároveň i hluboko do mikrosvětů, do živých buňek a jejich jader, do jejich struktur, molekul, atomů a také do jader těch atomů... až se náhle ocitá za toutéž hranicí vesmíru, jenže na jeho opačném konci... A mezi těmi dvěma hranicemi vyčnívají nejvýše láska a smrt...

Trosečníků žití tíha?!

Včely dosud nevymřely...
Čtyři roky nejmíň zbývaj!

Užívejme život skvělý!