Všechno bude zase fajn

Každým coulem mojí duše, plíží se smutek,
jenž nemá ani chvilku toho stání,
nevím, třeba zase bude všechno fajn.
Kde je ta doba? Plná citů, plná přání.

Každý člověk má své chyby, i ty malé,
i ty skryté. Kéž by nikdy nestalo se, co se
mělo stát. Přec na druhou stranu, jsem ráda za ty
krásné chvíle, čas jsou slova, která praví,
nesmím toho litovat.

Doufám, že zase všechno bude fajn,
ty sny krásné, bdělé noci, toť myšlenka jediná.
Kdo ví? Třeba vše se jednou vrátí.
Nechť duše má svobodná je, čistá,
znova nevinná.