Vzpomínky podzimního času

Plané řeči


Zatím to jsou jenom řeči
nějaká ubohá hmota bez obsahu
Co se mi snažíš stále vnutit
do mozku - do podvědomí
každé mojí myšlenky co mám v hlavě


Chci ti říct
že se snažíš marně
Už tak mám v sobě slov
aby mi vystačily
na několik životů


Ale budu se snažit stále
abych ti rozuměl beze slov ...



****************************************




Pocit .


/ Pro Milana .. /


Stále mám ten ubohý pocit
jako bych hledal ztracenou cestu k domovu
Nějaké značky co mě bezpečně dovedou
až ke dveřím kde zazvoním ...


A někdo známý mě vpustí dovnitř


Slušně pozdraví
a zeptá se na počasí
/ to ze slušnosti ...
aby řeč nestála ... /
Sundá mi promočený kabát
a nabídne hrnek horkého čaje
abych se nenachladil ...


Pak začne hrát na klavíru
ty staré hity
co jsem tak dobře znal
Bez not úplně zpaměti
přidá k tomu zasvěcený komentář
o tom kde jsme je naposledy hráli ...


Pak řekne že už musí jít
a rozplyne se v mých vzpomínkách ...


Jen vrkající holub
na parapetu okna
je z nás ten skutečný ...



*****************************************




Vzduch plný železa .


Ve vzduchu plného železa a chemického jedu
Osamělá větévka bílé břízy kvete
Asfalt nedokončené silnice
Se úlisně topí a klene
V nekonečném horizontu
měsíce Července ...


Jako by tvůj pohled z opuštěného patra
Stíhal stíny odcházející noci
V němém úžasu že čas stojí
Zastaven slovem
Křídlem ptáka co krouží ...


Nad zemí
pod oblačnou šedí



****************************************




Ztracená paměť .


Nechci si pamatovat ten čas
Ty jeho vteřiny co mě v sobě utopily
Jako by hrách na stěnu házeli
Svou nedočkavostí a chtivosti
Snad spasením na několik Otčenášů
Kdy slova se vrší v nebezbytku mraků
A obzor odlétá v nějaké dané podřízenosti
Do nekonečna ve kterém tě hledám
Tvou stopu která ještě je čerstvá
Tvé slovo co mě drží nad vodou
V potopě která nás všechny v sobě pochová
Jako už několikrát ...


V ten čas kdy holubice vypuštěná
Ze tvých dlaní se stále navracela
Když nemohla najít kousek země
A všude voda ... Nad kterou neustále kroužil
Zatím nepochopený duch Svatý ...



*****************************************




Návrat ztracených synů .


Zas listí unavené žitím
Klesá pomalu list za listem k zemi
Do náruče co ho očekává
Jako ztraceného syna
S láskou a odhodláním
Kdy spatříš v zákrutu cesty že se vrací
Jako přízrak či vidina
Vymodelována zmámenou myslí
Kdy se ti ani nechce myslet
Protože věříš že nikdy nebude jinak
A synové se budou navracet
Do opuštěných domovů ...


Do stěn tak známých pokojů
Do náručí šťastných matek
Obětí těžkých rukou otců
Kdy nevyřčená slova budou mlčet
Protože každý si sebou nese
Své viny a odpuštění ...



****************************************




Čas .


Srdce položené na oltář času
Který se neustále otáčí
Ve vlnění všeho co je kolem
V nekonečném pohybu
Co se nikdy nezastaví
V přitahování a odtahování
Planet a těles
Kdy vysílám ze svého staženého hrdla
Slova která tě hledají
Ve tvém spěchu a naději
Stále hledající jako by opožděný zázrak
Ve kterém musíš čekat
Na ten správný okamžik
Na vteřinu která padá do věčnosti
Aby v ní zkameněla
Jako tvá slza kanoucí po temném mramoru
Soch lidí co tě doprovází
Na tvých neznámých cestách
Nemajících konce ani začátku ...


Protože nikdo nechce hledat to co nebylo
Nikdy ztraceno ani nalezeno
V čase který nás v sobě nekonečně opakuje



******************************************



Pád do temnoty ...


stála na vymezeném místě
a kolem ní probíhal svět
jako by za okny tramvaje začalo
hustě pršet
ale nikdo nemyslel
že to bude tak brzy
až nebe se přesune do nadhlavníku
dnešní noci ...


a toho světla
a toho zbytečného křiku ...


kdy se začala probouzet
její spící duše ...


v nějaké neblahé předtuše
že je na všechno pozdě
i kdyby už včera potkala anděla
který by jí možná zachránil ...



****************************************




Chci zpátky ...


Chci konečně zpátky
do ticha steměle půdy
kdy mě hřály tvé upocené dlaně
a rty chutnaly příslibem něčeho
co se tak závratně blíží
nebo je toužebně očekáváno
každým atomem čekajících těl ...


jen stoleté trámy z temnoty
se dívaly nějak užasle
nějak sporadicky protože
v jejich prázdném životě byl jenom vítr
a opadávající křídla holubí
a čas který tak zrychleně ubíhal
jako tvé splašené ruce nemající svůj cíl
protože se rozplynul v tom sladkém očekávání
jako cukrkandl z kusem loňského sněhu
co ti uvízl ve tvém srdci
jaksi na pamětnou
jaksi pro horší časy kdy se nebylo kam vracet ...


protože jsem odešel
protože jsem se ztratil
v mnoha zbytečných životech
postrádajíc tebe
a všechno co jsi mi dávala
bez jediného slůvka odmítání ...



***************************************




Toužení ...


Toužení
čas braný na zapřenou
životu a přicházející smrti


čas divoký pták
sídlící ještě v zapomínané kleci
celé pozlacené
očekáváním
a tichem toho odpíraného
odpíraného největší krajíc
jaksi do foroty
co kdyby už nikdy nebylo
zvednutých dívčích stehen


na ramena přicházejícího hříchu
na ramena stromů a opuštěných holin
na očekávání slov co by konečně vyjádřila
každou minutu tvé hořící lásky
každou otázku co vězela v kadlubu hodin
mezi psem a vlkem
ve tvém podbříšku
ve vlhkosti probouzející se ženy


co toužila
co očekávala že se zpřítomní
v každém slově
této nedokončené básně ...



*****************************************



Být či nebýt ...



Chodím v začarovaném kruhu
Nohama proplétám ostrůvky trav
Nikdo nestojí ve stínu lesa
Aby mě zastavil v tom bludném kruhu
A řekl mi ať popojdu o kousek dál
Stále se opakuji ve stejných úhlech a náměrech
Zbloudilá střela hledající svůj cíl
Tak v podobě slov se dobývaly hradby
A trouby z Jericha dokonají zkázu
Nevím zda je den či noc
Krok sun krok a stále dokola
Minuta za minutou
Jsem unavený z každého okamžiku
Který mě stíhá stále znova
Není ničím vyjímečný
Jen mě do sebe stáhne a po použití
Zahodí jako použitý prezervativ
Hledám se
Stále se hledám v kruhu
Bez jediného užitku a bez jediného slova ...


Za nějaký čas mě najdou ležet mrtvého
Na podzimní zemi
Pak začnou uvažovat o tom jak jsem se jmenoval
A kolik mi bylo vlastně let
Zda jsem byl opravdu tak sám
A nebo jsem si zas na něco hrál
Stejně jako se Hamlet probudil ze sna
Na hroudách z cizího hrobu ...



*****************************************



Dotýkej se ...


Dotýkej se mě
Stále se mne dotýkej
Rukama plného čerstvého chleba
Dotýkej se
Dotýkej se hladinou klidné vody
Úžasem nad úžasy
Kdy vláční čekající kůže
Pod prsty dotýkání


Jen nebe a hvězdy
Jen tvé ruce ... ty a já
Nebe tě vidí
Nebe vidí Božíma očima
Plnýma úbělové mlhy
Plné očekávání nového rána


Jen se mě dotýkej
Každou svou nadějí
Slovem i větou
Dotýkej se mě ...


Ať nezemřu zapomenutý
Každým
Tvým
Dotykem ...



****************************************



Náhrobek slov


Stojím ve větru
Dávný pomník zašlé slávy
Pamětník všeho a ničeho
Vyschlá studna slov
Když na chleba nebylo
A voda nekonečně v řekách vysychala ...


Jako slzy ve známých očích
Jako květina ležící na víku rakve ...


Vzpomínka ... poslední znějící věta
A pak už
D O S T ...


Sbohem a šáteček
Zas někdy jindy
Až se vrátíš z cest ...


Vždyť víš
Ještě mám tvoje polibky uschovány
V toužící duši
Jako sny zapomenutého básníka
Co stále jen čekal
Ve vyplnění poslání svého života



****************************************



Láska


Spím s tebou
Každou noc do tebe vcházím
A počítám vychladlé hvězdy
Co se řítí vesmírem neznámo kam
V odlesku tvých očí ...


Jen zdi nás vnímají
Svým osmým smyslem
Nevidoucíma očima těch co vědí
Když pokradmo
Člověk do člověka vchází
Tak úponkovitě
Jakoby stvoly divokého vína
Už hořkly v ústech od pohledu
A nebylo ani slov
Která by vysvětlila
Obraz padající hvězdy
Co uvízla v prohlubni tvého břicha
Když moje dlouhé prsty
Vytyčovaly cesty
Našich budoucích milování ...



*****************************************




Boží ticho ...


zatažená obloha
nebe se zatáhlo černým flórem
mlčím do ticha otázek
mlčím v nějakém budoucím počínání
které začne vysvětlovat
co se skrývá mezi duší a nebem
možná začnu chápat
proč tady zrovna jsem
a co je – smrt - život – láska ...


zatažená obloha
její okraje se překrývají
jako by okupovaly
celou plochu otevřeného okna
a Bůh stále mlčí
v kostele zvoní klekání
někdo začíná otevírat dveře ...


ale : možná v tichu
znějí stále Jeho slova
až do konce země a věků ...



****************************************




Kapky deště .


Kapka za kapkou
Stále stejný rytmus
Jako by nějaká ústa počítala
Každou vteřinu mého života
Jako by nějaké ruce chtěly uchopit
Tlukoucí srdce a odtrhnout je
Od tepla lidské duše ...


Kapka za kapkou
Stékají po rámu okna
Jsi jiná než jsem tě znal vloni
Nějaká úskoboká a tichá
Když nebylo na slova
Alespoň jsi se smála
Naprotiv lačným pohledům
Těch kteří tě chtěli vlastnit ...


Těžce prší
A zem se namáhavě z deště
Půlnočně oklepává
Začíná stoupat voda
Vrcholíš v mé teplé dlani
Jako včerejší úplněk
Co nezanechal po sobě ani jednu stopu
Na zrcadlové hladině
Naší stále se opakující
Lásky ...



*****************************************



Plynové lampy.


když se někdy zasním
a je mi od srdce dost úzko
vzpomenu si na světlo plynové lampy
a na okamžik kdy jsem tě po prvé políbil
pohladil prsty tvou usmátou tvář
a nějak provinile ti pošeptal
jak moc se mi líbíš ...


zeptal se tě ...


kdy budeš mít na mě čas
zda se sejdeme zas před kinem
co možná ještě stojí
snad ho ti nahoře nezbořili
jen aby ten dům připomínal
že tady všude jsme byli
tak nádherně šťastní
dvě dorůstající děti
a v kalendáři se psal rok
osmašedesát ...


pak jsem tě ve víru času ztratil ...


ale když jsme se potkali
stále tvé oči říkaly
jak hrozně ti scházím ...



*****************************************



Prostor ...


Je v nás nějaký prázdný prostor
Tak na několik krátkých nadechnutí
Nebo na dvě až tři slova
Někde na kraji duše
V šeru zavřeného třináctého pokoje
Kde si tajně ukládáme své prohry
A vydobyté lásky ...


Po stěnách stékají chuchvalce tmy
A draci z pohádek hlídají všechny brány
Ale stále doufáme
Že někdy znovu najdeme
Ten zlatý klíč
Co nám v šestnácti uzavřel
Ten ztracený prostor vzpomínek a ztrát ...



*****************************************




Máchovská variace ...


Nikdo
z nás dvou přítomných
nevěděl
Zda je to vítr
nebo podzimní čas
co zavíral truchlící okenice
všem známým
větrům ?


Nikdo
neměl ten správný zájem
Všechno se dělo
jaksi umírněně
v tom studeném
čase padajícího listí
Jen stíny
se v našich srdcích a duších
stále prohlubovaly
Vytvářely
nepřekonatelné překážky
plné temnoty a prapodivných tvorů


Nikdo ničemu nerozuměl
Jen těkavé myšlenky
vyplouvaly na povrch
máchovských jezer
A nahá těla zhrzených žen
se začala vymykat
tomu danému řádu
Co pevně k sobě poutal
ženy a muže
v nějaké neviditelné tonzuře
touhy a milování


Stále se mi honilo hlavou
rozorané pole otázek
na které mi nikdo neuměl odpovědět
A slova básní pana Máchy
byla ke mě tak odtaživě hluchá
až srdce začalo usedavě toužit
Po naplnění obrazy
z toho minulého času který
se začínal stávat naší přítomností ...


Byla to náhoda
nebo daný protiklad
toho co jsem s tebou v této
pohnuté době žil ?
Byla to souhra náhod
potahujících nás po šachovnicích života ?


Nikdo
z nás dvou nemohl vyhrát
a slova rtů se ztrácela
v okamžicích
Kdy jsi stahovala prostěradla
z našich postelí lásky
Jen hladina rybníka nám rozuměla


Hvězdy této noci
se raději schovaly v peřinách
půlnočních mraků
Jen z hladomorny vzpomínek
dávno zapomělé
bylo slyšet
hlas trpícího člověka ...


Viléme
Hynku
Jarmilo ...



******************************************



Hamlet .


Možná
se Hamlet nechtěl vracet ...


Ale
neutuchající touha
spalující jeho srdce
ho stále popoháněla vyplnit
prázdné komnaty
svého osudu ...


Možná
Hamlet už tenkrát
věděl a předvídal ... že miska
vah
se vychýlí
na úplně jinou stranu ...


Pak
se ze šera nepochopení
vyloupne nezodpovězená otázka :

„ Je smrt náhoda
nebo pevně daný osud ? “



*****************************************


Je ...


Je
velká možnost
psát slova která bývají hluchá
a lidem nic neříkají .


Prázdnota slov
se pokoutně vetře
do duší čekajících lidí ...


Tma
se smrtí v sobě pohltí
Boží světlo
člověčí ...


Ale
napadený člověk si myslí
že ho potkala
ta nejlepší
volba ...


Vždyť
slova by neměla ublížit
ale naplnit
lidská srdce
láskou a odhodláním ...



*****************************************



Bylo ticho .


bylo ticho
jako by v ústech zněměl
samotný dech Boží
ani listí stromů
se nepohlo ...


ze strnišť
vzdálených polí zaznívalo
táhlé volání
tlukotu křídel havraních
černých ptáků
zaklínajících
v sobě oblohu
touhu každého mraku
rozplynout se v prostoru ...


bylo ticho
možná kamení
cest neznámých
tiše mluvilo
o všem co se událo
dnes a před věky ...


kdy ještě
po zemi
chodil
námi ukřižovaný
Bůh ...



*****************************************




Soulož z nutnosti ...


neopakovatelné ticho očí
pohled upřený do běloby stropu
jako by slunce chtělo umírat
mezi stehny dnešní noci
opony řas běsnících vln přílivů
čekání v zrychleném dechu
na vteřinu krátkého vítězství ...



kdy čekáš v temnotě svého zklidnění
na vlnu vynášející na dosah otevřeného nebe ...



ticho jako když ubývá dech
a schází vidina nového nadechnutí
kdy ležíš odevzdaně na zádech
a klisna všech tvých hříchů
cválá zběsile ke svému vyvrcholení ...



****************************************



Věčné pokušení ...


Tma
Tma od okraje ku okraji
Věčných horizontů
Padající hvězda vypůjčeného štěstí


Jen na chvíli
Jen na malý okamžik
Padat do dřímoty
Do kadlubu věčně probíhajícího snu
Od závratě ku závrati
Od štěstí k neštěstí


Stačí jen okamžik
Vteřina krátkých vteřin
Kdy padám
Kdy se řítím
Úžasnou rychlostí
Hráče tvých nalezených hodin


Do propastí
Věčné rozkoše a tmy



*****************************************



Prachovské skály


byla to
ta nejkrásnější vzpomínka


na úvozovou cestu
která se klikatila
až k úpatí
strmící skály
připomínající
klečící ženu
která svým pohledem
provokovala víru
černého mnicha
aby s ní zhřešil
svůj
promodlený život


pak
začalo hustě sněžit


tvé vlasy
se utápěly
v bílé ošatce
čerstvého
sněhu



***************************************



Rozpíjení


Rozpíjím se v tobě

Malá sněhová vločka
Stéká po tvé vyprahlé tváři


Nevím ...
Nic nevím o tajemství
Když taje sníh
Na tvářích uzardělých žen
Které svýma očima
Dovedou vychýlit
Hvězdné dráhy


Každého
Mužského
Citu


V jediném okamžiku
Tvého čistého prozření
Kdy existuje


Já a Ty ...


Dvě
Boží
Děti ...



***************************