Špáďa

Proklatě teplý sníh!
Protkla tě... a přišel smích?
Tak to se opravdu nedělá!

Konec dobrý, všechno ou-kej...

Duše maj mít vždycky šanci, aspoň jak po kamínku křísnutí...

Dík za milé vánoční dýchnutí...

Vzpomínka zprvu krásná a smutně těžká, čas však trudnou naši mysl odlehčí a vzpomínka na maminku stane se jednou z nejkrásnějších...

Vítej zpět, protestante! A už to nemaž!

Taky rád do starých chalup...!
Šuplíčky těší se na lup,
že naskákaj' mi do vzpomínek:
Kořenky, truhlice, drhlen, třmínek...

krizekkk:
Díky, že ses stavil,
aniž by ses znavil.

Nádherná hra se slovy i s dějin fakty,
z nichž vytvořil jsi artefakty!

(Nelsona nos len
neslyšel "osle!",
nebo snad "...vole!..." (?!)
Když páni nahoře mluví si jak my dole...)

Ňam tvému Mazel tov do vánoček!

Vločkovanou jsem doposud neznal, byť vím, že ji náramně miluji. Díky nejen za ni.

Hlavu si namáhám, marně se snažím,
nevím však, kde hledat údolí paží...

Skvělý refrén jsem si zapěl, nádherně poetický!
(Jen bych kvůli rytmu rozšířil o jednu slabiku — třeba slovem "tvý" — pátý verš...)

Verena:
Opravdu jen rádoby
(na dně putny-nádoby)

Květka Š.:
Díky za úsměv s špetkou vzruchu
a pusou od ucha k uchu

zenge: vavaoko: Psavec:
Díky milí braši,
ať dál čerti straší!

Kapka:
Neposlech jsem opět Blážu...
Každým rokem se pak tážu:
Proč k těm čertům ksakru lezu?!
Zas mám zadek různé vzory
od rákosek od řetězů!
Málo platné jsou mé vzdory...! :-))

básněnka:
Samu sebe nepotkalas?
No to bych se divil! ;-D
Přehlédlas ho, jaks tam stála
v hustém davu lidí!

Moc milá říkanka, a od srdce! U tebe vlastně ani jiné nenacházím.

Dočet' jsem tvou baladu,
hned mám lepší náladu!