Račí

Jen tmavý les
a ticho tam
odpověz, ať nejsem sám,
vždyť víš, čeho se nejvíc bojím
mlčení a ubrečených očí
a vždycky se to stočí
tam kde okna nemocnic
odráží rána všedních dnů.
Hraj se mnou ještě živote
i třeba tady za plotem
jsem vděčný za každou minutu
slibuji, budu bez rmutu
i když rtuť teploměru
nabere výšek závratných
chci ještě vidět venku sníh
to bílo nevinné
a lidi zachumlané
a jak kouř vane
komínem nad městem
můj Pane navzdory
bolestem co sílí
chci zůstat
...ještě chvíli.