Špáďa

Rudnou všichni svatí,
když vystřelí z gatí
zvědavostí opíče
a z poklopce knoflíček.

Psavečku, tohle je fakt parádní! Vážně a přitom s humorem u tebe není tak častý styl, ale opět potvrdils, že to taky umíš.

Ach, i tůdel hop.
Klm optěvnem síp.

To kdybychom věděli.
Bylo by hned líp (?)

Nechám se rád ochočit,
aniž bych se vzpouzel,
pro zvuk flétny budu dřít,
na krku mít (o)uzel.

Moc moc krásné, Emmo!
(Víc chválit jsem nemoh,
protože jsem lenoch.)

Je fajn, žes nepodlehla poslední módě a poslední "i" v básničce je měkké! ;-)

A laň fňukala,
kůň fňuk.
Píli dál i dál, u Ládi ladí líp.
Pitvám i to, to ti má vtip,
kulinu, vůni luk!

Už jen ten první dvojverš, toť skvoST!
A pak už se další jakoby samy vrší.
Tobě i nám vŠÉM pro radost.

Jo, boj!
To paka pot.
Žíti = tíž.
Ti, co píší?… Pocit!

Vonihotam nechtěj…

Tara:
To je sváča Alexe!
Houska zbude pro Rexe!
(Po flámu jen bez salámu.)

V rámu ze čtyř latí
Czechxicht trčí z gatí
pohled zlící z obou lící:
Začněme psát cyrilicí!
Evropa je míň než národ!
Země Česká je z ní marod!

Zato, zlato, zná to z NATA:
Jak nasrat svět natotata.

…asi by mu spadla čapka
a vzápětí klesla brada.
Na to drahá každá rada,
jak říkala moje babka.

Taky za Re ST, ne však za treST.

Ringo:
Jeden řádek, co není moc košer, bych protentokrát našel, ale hážu na to kašel.

Výjimečně tedy přeji hodně chvatu, ovšem stran tvých návštěvnic(/-íků).

Barvou sedmou láska všude,
jíž po noci neubude.

Vzpomínky jsou téměř nerozbitné, hrníčky až tak ne. Opatrujme si ale pečlivě obojí.

Tak nečti, jen poslouchej.

Po pádu do trávy
trpkost slov vymizí.
Jinak je nestrávím,
byť oči zblízka zřím.