Špáďa

Krásné verše v archaickém řazení. Přispívají k mlazení.

Hurá na draky, když počasí je taky takové!

Milé verše o věcech všedních i nevšedních kolem nás.

Dle názvu se mi zdálo, že půjde o obrazy ze Stínadel, ale název byl jen vypůjčená metafora.
Kam chodíš na ty nápadité obraty?

Pobavila, je ze života, určitě ta první část…
Jsou jich tu tři skupiny jazykově vybavených:
– ti co tu studovali ještě za socialismu a po letech se vrátili
– ti co tu předtím nikdy nebyli a nejsou tu dlouho
– ti co tu chodili do škol od dětství či se tu narodili

S pokorou.

Domov — toť kořeny, které z člověka nelze vytrhnout ani vyrvat. Leda i s ním zničit.
Jemná duše navenek drsňáka promluvila.

Všude dobře, doma nejlépe.… ale co na to hostitel?!

Skvělej text, až rytmy rázný hudby zněj mi z něj v uších.
Možná si jen oprav spoustu překlepů.

Super rým!
Mávav Oli, mazám asi samá „zamilovávám“.
(Na chleba.) Abel Chan.

Doufám, že se hošík Osho mýlil, a mrzí mne, že z Lipna do Černé v Pošumaví se už vláčkem nesvezem. Ale jízda v tvých básních to vynahradí.

Jó kdyby se vraky ze dna
vylodily na břehu,
přibyla by vteřinečka
v naší době oběhu.

Tvé verše něžně lechtají a hladí, jako když se jarní vánek vznáší nad nivami a čechrá jim prokvetlé vlasy.

Šem na potěchu chutě, po našem.

„Tam, kde knihy mlčí,
nejniternější pocity jsou zrozeny.…“

Skvělé!
To marše šramot!

Jeden TIP pro tebe a druhý pro M. K.

jc senior:
Tě netřeba brachu strkat.
Múza na tě stále mrká
a objímá svými rety
schovanými pod korzety.

Liška76:
Tkví v tom více radostí.
Hlodám je až ke kosti.
Každou.
Dřív, kdyžs byla ještě pannou,
téžs ji měla nehlodanou.
Až později mělas za dost,
že ta stydká ví být radost.

zzlatý:
Zkuste mi mistře svými hrami
složit z té múzy origami
z recyklovanýho papíru.
Neva, že nebude na míru.
:–)

zenge:
Chce to víc číst díla mistrů,
míň holdovat rundám,
co nasáváš denně v bistru.
Chceš?, jedno ti sundám.
;-)