Špáďa

Mario de Janeiro:
Díky za tvé milé šití
dřív, než budem oba… v hlíně
celým tělem do ní prdět,
místo bžundat v rajském klíně.

Emma Wallace:
Párkrát mě sundali na Epice,
málem si přitom roztrhli plíce.
Já ovšem nejsem ten z piedestalu,
neboť už nemám silných svalů. ;-)

Ringo:
To slovo panický se čte s [-ny-] anebo [-ni-]?
Děkuji předem za vysvětlení.

Radš dvě deci nežli TV.
Nebo psát či štípat dříví.

Nebožka moje babička Terezie už v šedesátých letech minulého století říkala, že televize je největší zloděj času. To však ještě nikdo neznal internet…

Tvé vyprávění pohladilo duši jistě nejen mně, ale i těm dvěma skvělým lidem, co Počátky desetkrát po sobě spáchali, všem, co tam alespoň jednou zavítali, a možná i těm, co se tam chystali, ale už to v režii Š+G nestihli. A díky ti za krásně podané vzpomínky.

J.F.Julián:
Těší mne tvá návštěva.
Komentáře mám rád, mnohdy jsou i zábavnější než komentované dílo, bez ohledu na kvalitu obou těchto entit.

Kapka:
Milá dámo,
rád jsem tu Váš podpis viděl!
Dík též za ten ST příděl.

sailorr:
Rovněž opožděně dík.
A to nejen za smajlík.

Gándhí:
Stojíš-li tak denně chvíli,
vyskočí křečový žíly.
Jenom sochy měděný,
mají nohy neměnný.

(Proto chápu holiče,
že jen vleže…)

A opožděně dík nejen za zastávku, ale i za milé veršování.

Teď poránu zjišťuji, ze obsah tvého snu má humanistické rozměry. Škoda jen, že tvá virtuální procházka vedla více předpeklím než přednebím. Tolik špatného na světě snad až tolik není.

Emocionalistické a to od syrova až do pečena či uzena.

Cinžuláda
Bordele drob
. ... .. ...

Ale dobrá, (C)Hutně poetická.

Promiň, přečetl jsem první tři sloky a pak začal rolovat obrazovku šipkou dolů a trvalo mi to rolování na konec díla déle než četba těch tří slok. Bohužel mám již mdlý zrak a pomalý mozek (jak pozdní noční hodinou, tak věkem), takže jsem nestačil při tom rolování ani číst, ani vnímat text, ale jen vlnění jeho obrysů, což se mi na celé básni líbilo nakonec nejvíce.

Já jsem bez očí ztracen, když je zavřu za noci černé, je mi to jedno, ale za dne vidím jen barevné plochy a nemohu se podle nich orientovat. Nemít je, nevím, jak bych se smířil s takovým ohromným handycapem.

Pozor dej na kšandy v lese
či tureckém záchodě,
by gumy kus co tě nese,
nepříjemně nesmrděl.
:-)

Bylo mi ctí a radostí zároveň poznat spousta různorodých a lidsky úžasných bytostí, se kterými jsem si nejprve jen občas psal přes modro, ať libresovské nebo předtím literovské, většinou prostřednictvím komentářů pod díly. Škoda pouze má, že jsem stihnul zhruba polovinu srazů, ale všechny stály za to.
Zuzko, Milane, velký dík!

Jen ji nestav na slunce
nebo steče do hrnce!
Je to socha do chladu,
by zlepšila náladu.

V douškách ani rmutu jsem se ještě nikdy neztratil, a ani v Tvé překvapivě dlouhé básni se, doufám, neztratím... ;-)

S bivojem příště raděj na koni,
ať bez dušení tě slasti dohoní.

A složilas mile teplé i pro nás