Pocit 33.» autor: Jan Bartek » Básně / Nemoc, smrt |
Zapaluji si z vosku svíci
Ráno přes den také v noci
Aby si zvykly ty mé oči
Na to ostré světlo přeci
Ač je tma jako v pytli
Já už cítím teplo věř mi
Nepohřbím teď svou naději
Ta bude umírat vždy poslední
Ráno přes den také v noci
Aby si zvykly ty mé oči
Na to ostré světlo přeci
Ač je tma jako v pytli
Já už cítím teplo věř mi
Nepohřbím teď svou naději
Ta bude umírat vždy poslední
Tipů: 2
» 28.10.17
» komentářů: 4
» čteno: 783(9)
» posláno: 0
» nahlásit
Ze sbírky: Pocity - Jan Bartek
» 29.10.2017 - 02:07
Já jsem bez očí ztracen, když je zavřu za noci černé, je mi to jedno, ale za dne vidím jen barevné plochy a nemohu se podle nich orientovat. Nemít je, nevím, jak bych se smířil s takovým ohromným handycapem.
» 29.10.2017 - 12:44
Jendo, přemýšlím, jestli jsi to napsal zrýmovaně nebo ne
Jestli ano, rýmy nejsou příliš čisté
Jestli ano, rýmy nejsou příliš čisté
» 18.11.2017 - 22:23
René Vulkán: Jsem si vědom nečistoty rýmů, s touto básní jsem bojoval.Nad rýmy zvítězila myšlenka.Děkuji Jan
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.