bameka

Třeba v Jihlavě bych ježka do hospody klidně vzal. Vždyť tam je JEŽEK v mnoha rodinách vítaným hostem.

zvířenka: U nás se "paták, patáček" jako označení pro prášky taky občas používá. A přijmení je to tady celkem běžné. "Můj" doktor se sice jmenoval jinak, ale vzhledem k té odbornosti mě lákalo použít právě přijmení Paták.

Opravdu však příšerně škrábal recepty, měl obavy z injekce, vypadal (i s tím autem) dle mého popisu atd. Jsem rád, že jsem trošku pobavil a taky dík za zastávku a koment.

zvířenka: Tak v těchto končinách jsem už ani s komentem nepočítal. Od vložení "Lidové filozofie" přece jen uběhl nějaký ten pátek. Je ale fakt, že mě občas nálada taky zavede na dost netradiční území.

Tebou zmíněná loutkařská skupina sídlí ode mne příliš daleko, takže k její návštěvě asi nikdy nedojde. Ale její zpracování tak "závažného" tématu ve mně vyvolalo velké sympatie. Po zralé úvaze jsem přitom dospěl k závěru, že v daném problému je asi o něco lepší mít trable s ježkem než s dikobrazem. Dík za fajn komentík.

čubík: Co si budeme povídat, psanou češtinu máš o hodný kousek vypilovanější. O své mluvené se raději ani nezmiňuju, neb v ní silně působí valašské nářečí.

Jsem rád, že Tě moje dílko zaujalo. I mé další budou více méně z běžného života. Vlastní nebo vyposlechnuté zážitky a do toho sem tam něco trošku smyšleného. A budu se snažit udržet tu humornější línii. Dík za koment.

Asi tak, jak napsal Kajuta ve druhé větě. S dodatkem, že absolutně nikdo nemá jistotu, že se ráno probudí mentálně stejný, jak večer uléhal. Totéž vlastně s drobnou úpravou platí i pro denní dobu.

Hm, tak konkrétně tobě jsem schopen věřít v básni vyjádřeným myšlenkám s tím, že hloupý nejsi, což jsem kdysi kdesi dost srozumitelně vyjádřil. S něčím ne zcela souhlasím, ale to je vzhledem ke stěžejní myšlence nepodstatné.
K tomuto komentáři jsem nedospěl na základě tohoto konkrétního díla, ale protože tvé názory sleduju už pár let a jsi v nich, na rozdíl od nejednoho z nás, konzistentní.

básněnka: Já bych řek, že je to možné. A k tomu dobrému počteníčku malý dodatek. Psal jsem to v "ich" formě, ale mým osobním zážitkem bylo jen to jeho ucho a škrábající vousy na mé dětské hrudi. A timhle způsobem fakt přišel na můj zápal plic.

Ostatní epizodky jsem musel poskládat, abych trochu odvážně mé dílko mohl nazvat povídkou. Nícméně, velmi výrazná většina toho, co jsem napsal, má reálný základ a vyslechnul jsem to z vyprávění pamětníků, kteří chodili k tomuto doktorovi již jako dospělí. Mezi nimi byl i můj táta a ten neměl důvod si vymýšlet. Od vymýšlení jsem tu já, ale v literárním útvaru zvaném povídka se snad špetka fantazie snese. Dík, žes přečetla.

ttragelaf: Chudák vona. Ale ten "můj" doktor byl dlouhá léta spokojeně ženat a dlouho již není mezi námi. Jinak bych si nedodal odvahu věnovat mu tuhle vzpomínku. Dík za zastavení.

Před mnoha lety jsme měli známého-rybáře, pro kterého jsme občas něco ufušovali na galvanovně. Za to jsme po něm chtěli, aby nám někdy donesl úhoře. Několik let po sobě nám tvrdil, že se ještě nevrátili ze Sargasového moře. Inu, rybářská latina. Ale jinak to byl fajn chlapík.

Ale jo, taky bych si tu, "říkejme ji Šárka", se zalíbením prohlídnul. Ale jo, taky mám svoje trapasy, takže se slovy "tohle by se mi stát nemohlo" bych velmi šetřil.

Přečetl jsem poctivě a líbilo se.

No, průvodkyni ve Vysokých Tatrách bys asi dělat nemohla, ale Tvou povídku jsem přečetl s úsměvem. Je to docela svěží dílko.

Já jsem tam byl na týden nejméně 5x, ale to už je několik let zpátky. Jel bych zas, ale poskytování péče osobě blízké má pro mě nekonečně větší důležitost, než naplnění mého přání znovu strávit ve Vysokých Tatrách alespoň ten jeden týden.

Občas to tak bývá. Za sebe bych to možná trochu zmírnil spojením "některé dobré lidi".

No, a na to hlavní jsem zapomněl. Dílko se mi hodně líbí.

Pátrám v paměti, ale džin (ani gin) mně do kopce nepomohl nikdy. To spíš slivovice.

A zastavení a zapřemýšlení kudy dál, jedno, či v kopci nebo na rovině, to potkalo nebo potká každého. A určitě nejednou.

S těmi kily bojuju taky, ale přesto je mně nejbližší filozofie mého známého, který říká: "Já sa nestydím pojesť!"

Fajn povídka a docela k zamyšlení. Je hodně těžké najít optimální podobu našeho počínání, kdy na jedné straně bychom měli brát v úvahu důsledky našeho konání a na straně druhé se vyvarovat toho, aby nás to domýšlení důsledků zcela neparalyzovalo v jakékoliv činnosti. A i když tohle budeme mít na paměti, nějakou tu "botu" během života určitě vyrobíme.

Osobní život se nenápadně navrátí k 1.7. t.r. - tedy snad.

Šáhnout ještě neznamená vytáhnout, ale..., že by už chuť na sušické pivo dostávala reálnější podobu?

Kajuta: Dík za tvá slova. Ale kdybys viděl ten můj vnitřní boj, než se přinutím sednout ke klávesnici a nějaké dílko vydatlovat...