Moje fobie

» autorka: Ardina
Je to už dávno, co mě v lese píchla včela do krku. Tahle událost se ovšem nestala důvodem, proč bych se kvůli ní snad obávala lezoucího nebo létajícího hmyzu ve volné přírodě. V interiéru domu, to je něco jiného! Už jsem o tom kolikrát přemýšlela, proč mi ta drobotina venku nevadí, zatímco uvnitř domu, se můžu zbláznit, když objevím třeba pavouka. On velmi rád přileze nad mou postel a začne mi vyhrožovat, že se na mne spustí po té své „niti“. Stoupnu si na postel a vyhrožuju pro změnu já, že ho rovnou zabiju. On se samozřejmě bystře odstěhuje kamsi, kam na něj nemůžu a většinou kam ani nedohlédnu. A rychlost, kterou má v nožičkách, ta je zřejmě pro mne oním základním kamenem úrazu. Můžu si stokrát říkat, že je chytrý a na mne nevleze, stejně se uchýlím k mobilizaci, po prohrané bitvě se dávám raději na ústup a stěhuji se na noc do jiné části bytu (ještěže nějaká je).

S létajícím hmyzem je to podobné. Stačila mi jedna jediná příhoda v dětství, při které mi vlétla můra do tenkrát natupírovaných vlasů, a mám negativní zkušenost, kterou do konce života nezapomenu. To protivné vrčení jejích křídel, něco jako malý motorek, no brr! A jak dlouho to trvalo, než se jí (taky chudince) podařilo vyprostit z toho zajetí! Od té doby jsou můry v pokoji mým postrachem.

Potíže jsou i s komáry. Ti jsou neuvěřitelně rychlí a chytře si počkají, až když se zhasne. Určitě máte s nimi podobné zážitky: Ten jejich protivný bzukot – eeeeeee, pak najednou ticho, zavrtíte hlavou a zas eeeeee. Když rozsvítíte, rychle se někam posadí, ale chytit se hned tak nedá. Z naší ložnice se ozývá jedna salva za druhou, jak stočenými novinami mlátím do stropu a do jiných možných i nemožných míst, jenže marně. Nerovný boj s komárem prohrávám. Tak nechám aspoň rozsvíceno, při světle snad dá, mrcha, pokoj.

Lhala bych, kdybych tvrdila, že utrpení s komáry je naší současností. Pořídili jsme si síťky do oken, nemůžu si je vynachválit. Jenže někdy je člověk nucen přespat mimo domov. Tak například: Navštívili jsme známé na jejich venkovské chalupě. Důvěřivě jsem ulehla a snažila se usnout (komáři kupodivu nikde), když tu jsem cítila, že po mně něco leze. Rozsvítím lampičku, nic nevidím. To se několikrát opakovalo (aspoň jsem si to myslela), až jsem konečně únavou usnula. Ráno mě obestřela hrůza! V rohu za postelí pobývalo hned několik pěkně vypasených škvorů! Samozřejmě, nic mě tam neudrželo na žádnou další noc. Po čase jsem musela proto obdivovat naši malou dcerku. Vrátila se ze stanového tábora a ještě před vybalováním obsahu batohu se nám tam rozlezlo hned několik těchto tvorečků. Prý: „Tam toho bylo!“ a byla v pohodě.

Já vím, je mi to jasné, musím konstatovat: Jsem zkrátka „cimprlich“, co nadělám, já ubohý městský tvor.
Tipů: 6
» 25.06.14
» komentářů: 7
» čteno: 799(13)
» posláno: 0


» 25.06.2014 - 11:22
pavouk je pro mě pro štěstí a ze zásady je nezabíjím, nicméně každý máme své fobie, jo ještě můj muž je dokonce ze samoty a z pavouků má také strach, příjemné čtení o nepříjemném hmyzu
» 25.06.2014 - 12:24
Pro někoho skoro námět na horor. .) Každý máme nějakou tu svoji fobii... ST
» 25.06.2014 - 12:43
valerie: Díky, Valinko:)
» 25.06.2014 - 12:44
Kajuta: Vřelé díky, Kajuťáčku. Jsme holt různí:)
» 25.06.2014 - 19:17
Asi tak, jak napsal Kajuta ve druhé větě. S dodatkem, že absolutně nikdo nemá jistotu, že se ráno probudí mentálně stejný, jak večer uléhal. Totéž vlastně s drobnou úpravou platí i pro denní dobu.
» 26.06.2014 - 19:00
krizekkk
Nenaděláš nic. :-)
» 06.07.2014 - 17:20
neboj, nejsi sama, trpím tím podobným.. a ještě k tomu mám sladkou krev, takže pokud budu někde ležet já a sto dalších lidí, oni budou bez pupínku a já budu mít alergickej šok :-)))
loni jsme byli na Moravě a tři týdny bydleli v mobilheimu, krásný bydlení, ale to byly ty čtyřicetistupňová vedra a v tomto domku bylo děsně a komárů, těch tam bylo miliony... my už to měli vychytaný, seděli jsme potmě, svíčky jsme si dali kolem, nalili si vínko a klábosili, ale ten jeden den se ubytovali na pozemku nějací čtyři mladí lidé, ani nás nepozdravili, tak když jsme je večer viděli jak svítí všude, mají otevřená okna a vesele nasávají, byli jsme taky ticho.. ovšem ta podívaná, když zhasli a co se dělo... no nechechtat se nešlo :-))

Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.