M.A.Rek

Po čertech po hvězdách
potká jistě.
Však vpomene si, či ne?
Když ne, tak příště.

Tenhle zub. Ač vypadá, že kaz má, nikdy ho nemá. Obrázek je Tvůj?

vachrlabilita křesla - krásný novotvar. Oproti jiným...

Nebude ji víc
na dně hrnku spolkla ji
ta co dělá kuňk

Měl jsem pohádky rád. A ty?
Třeba císařovy z akvárka nové šaty,
a tři zlaté vši toho vševěda,
a jak s babiškou řepu trhat, běda, běda,
a jak státní oslíček se třese z útraty.

Pusa všem
jako šém?

Šem s ní!

A tak, volky nevolky,
necháme vést války volky...

Neschovávej...

Obroučky či skla?

:o)

Když je čtvrtka prázdná (papíru),
namaluj, čemu věříš, v co máš víru,
když je čtvrtka prázdná (vína),
namaluj vše, na čem lpí tvá vina...

Čeho bude víc? Co pokryté bude černou tuží?
A co vše v barvách duhy smát se bude, kdo tuší?

tajemství přírody: Psavec: Lilith: Květka Š.: Besinka:
Děkuji Vám všem, i těm latentním. Neméně též paní Rowlingové.

Jano: Láskou vždy poražena!
Když nepodlehne - lásku prohraje,
když podlehne - taktéž.
Snad i námět pro tvorbu. Nebo pro soutěž...

Hudbu slyší jen ten, kdo naslouchá. Zdá se mi, že to umíš.

Naděje je jen světélko v tmách
slepých očí,
a tichounká píseň šeptaná hvězdám
bouřlivou nocí.

Ale je.

No jo, na žáky si kantor zasedne, a na kantora žákyně nasedne...

Na stole studijním busta, vzorem mu byl
učitel národů, však jako kantor znalý žáka,
bustě širák nasadil po vzoru Rady a Žáka,
kulemi nešetřil, co jeho nový vzor Buffallo Bill.

V lavicích děs podobný hrůze bizonů stád,
působí koule, jsou jako stahováni z kůže
a dvojku z mravů má pro toho, kdo řekl, že
pouze, co pedofil by děti měl opravdu rád.

Nu co, tak podle mobilu souložíme. Raději ale zůstaňme u souznění. ;o)

Rád jsem četl. Rád bych i viděl.

Střídmé slovy, bohaté výpovědí...

Reiki je
léčivý dotek
ještě před dotekem

To se mi líbí. Podobně nahlížím na půdu...

Lilith: Květka Š.: Špáďa:
Děkuji Vám, leč:

Když smyslně tančí
na řádkách veršů,
když ladně spočine
na koncích strof,
když oči přimhouří
v básni, již ji píšu,
když usmívá se
v literách slov,
je jistě krásná,
je tak nádherná,
je jistě svůdná
ve své nahotě,
obnažená
paní Poezie.

Však vtíravý pocit
vytane v mysli mi,
že krásné Poezii
mé verše vlastní
jsou darem Danajů,
a verši, jako jimi,
rozvrátím i říši její,
k ní tak netaktní,
strhávaje z ní šat
rvu jej i s kůží,
a nechávám vlát,
ty krví nasáklé
cáry slov
paní Poezie.

Pak studna vysychá,
a já žízním
po ní...

Pěkné hraní.