M.A.Rek

Pobavilo.

Muj ty milý kanče
to si říkej Anče
já mám radši předehru
s tancem , jinak nemohu
a kdyby jsi byl kanec

To u tebe však nehrozí
tak nesahej mi na kozy

Jsou i horší, tedy, prej
třeba ten, no, ten drzej
jak si honí motýle
a po nose šoupe brýle
známá firma &rej

Lilith: Překladač to přeloží jako "význam slova", ale já to znám jako výraz pro zakázaná slava v haiku. Filozofie vychází z toho, že slovo má svou moc, sílu, která se může přenést do textu, a z textu na čtenáře. Tedy, napíše-li se například slovo hovno, může načichnout celý verš i čtenář. To se týká i slov jako bída, smrt, zloba, válka a podobně. A mistři haiku tak tato slova, prý, nahrazují jinými, která jsou pochopitelná ve významu, ale tolik "nesmrdí".
Protože skutečné haiku je pro mne asi nedostižná meta, pokusil jsem se o náhled zakázaných slov alespoň v "5-7-5".
A děkuju. ;o)

Vymýšlení, bez snů snění...

;o)

Dala mu, dala mu
z lásky hudlana
dala mu, dala mu
na pusu a na
tváře, on se tváře
spokojen
hned táže se táže
zda na tváře jen
hudlana dala mu
i jinde na tělo
dala mu, dala mu
do ráje letělo
dala mu, dala mu...

Hrál si Osud s námi všemi.
snad ho to s námi baví
I my s ním si zahráváme,
snad tím je to, že jsme hraví.

Pěkné to. Kvákají všechny, ale je to lepší než kdyby kuňkaly.

Ctirad Justus: Děkuju. ;o)

Drsné, ne však cynické.

René Vulkán:
Jo, cigaretu? A to se chlubíš nebo lkáš? ;o)

Bude mi potěšením, když se vrátíš. Námět na text jsem měl v hlavě snad desítku let. Inspirací byla zmíněná kniha, ta mne provází snad půlstoletí, děj už se vytratil, ale povídání o timšel ze stran 313 až 317 (Odeon 1984) v paměti zůstal.

Lilith: Děkuju. S aplikací jsme na tom podobně.

Jůůůů, děkujůůů. A hlavně nepotopuj. ;o)

Jo, někdy se najdou poklady, ale někdy...

má někdo štěstí
že nalezne věcí půvabné
věci které potěší
ze kterých člověk nezblbne

to není jako na ulici
najít mtrvolu člověka
bylo mi tak osm
podvědomě se pokleká

a při úpravě koupelny
po bývalém majiteli
sbírku prezervativů našli jsme
všechny použitý a styřelý

a řekou připlula k nám
lodička červená
ještě kost holení byla v ní
odnesla si ji fena

Zeanddrich E.: Psavec: Děkuji za zastavení. Jo, to moc dobře vím, že haiku to není. Haiku, je mi to líto, je nad mé síly. Ani senrju to nebude. Nejraději bych tyto drobnosti zařadil do kategorie 5-7-5, ale ta zde není. A tak je dávám do kategorie Haiku. Ta odpovídá nejlépe strukturou, i když ne třeba náplní.

S muzikou jako s přidanou hodnotou.

To je milé, že je nás víc. Těch spolehlivých... ;o)

:o)

Joj, to znám...

Jako kluk často knihy čítal jsem,
a dá se říct, že Vernem jsem odkojen,
jakož i Batličkou, Marryatem, Stevensonem.
Tehdy jen tušil jsem, dnes už to vím,
že romantika je devět dílů dřiny
a jen jeden snů díl...

~

Dědkové, když byli malí, na hrdiny si hráli
z knih, ať byl to Vinnetou či Čuk a Gek,
Dnes, po letech, když skotačí, si hrají,
jde to ztuha, jak indiáni rudnou,
a pak jen šuk – a hek...

Lilith: Besinka: Děkuji, dámy, za mrknutí...

Při pohledu do tvých něžných očí
závrť mám, hlava se mi z tebe točí,
letmý dotek prstíčkem, oči se ti smály,
když šťouchla jsi mě mne ze skály...

V Chudé Lhotě bezzemek
v restituci dostal zámek
divil on se tomu moc
cítil tak trochu i bezmoc
neb na poutech byl ten zámek