M.A.Rek

Při krájení cibule nadrobno,
se buňky plné síry boří,
a těkavé látky se uvolňují
do těla když nůž se noří.

Mořem vzdušným do očí vplují
stále vlhkých, tak jak být mají,
v očích kyselinou sírovou
a sirovodíkem se stávají.

Oči se brání, vláhu roní,
ředí a vyplavují pláčem,
snad tím vetřelce se zbaví,
víčky mrkají jak stěračem.

~

Je snad dnes cibule již jiná?
Proč nepřiměje mne už k pláči?
Snad došly po letech mé slzy?
Vyschly snad oči, co nic nezračí?

... s malou dírkou kámoška, to zní tak rozkošně... ;o)

To je mile ulítlé...

Přemítám co bylo, je a bude,
ruce si myji nad tím chaosem,
ještě mýdla jsem se ani nedotkl,
a pocit mám, že namydlený jsem...

Deštěm vše vlhne
prý, že je to rozkošné
když vlhne žena

A pak to přišlo, kdo je na vině
proč ráno se tulí ke mně tchyně?
To přece žádna z dcer nechtěla,
aby mne místo nich maminka vojela!

Marťas9: Lilith: Milé dámy, děkuju.

Když Černá sebe svlékla z pršava
Červená oděla se do krvava
ať ta či ona se kam chtěly hly
Černá i Červená vzrušením vlhly
barvama

Předjarem pučící
uhranul všem
tak zvlášně vonící
tím veršem...

Zubí se děda zasněně,
kdyby neměl matriarchát,
jen pokynul by babče, ženě,
kouřit mohl by si nechat.

René Vulkán: Díky. ;o)

Ať už mě někdo políbí
myslím ženu pěknou, to si piš
ne nějakou starou
bábu
co vypadá jak slepýš



Ať už mě někdo obejme

však ne jako posledně
bude-li to tentýž

kousnu ho jak chřestýš

Psavec: Lilith: Besinka: Díky Vaším křídlům...

Do závěje padla!
Nechat ji tam, bude brzy mražená.
Tak jsem jí pomohl,
strhla mne na sebe, byla to padlá žena...

Paní doktorko,
když už v tom křesle sedět budu,
promiňte mi to,
ale otevřu si na vás hubu...

To by se mělo tesat...

Lilith: Děkujůůů

Besinka: Díky. Nechceš je namasírovat?

:o)

Lilith: ;o)

Kolik jen vůní
do sedmnácti slabik
se vejít může