M.A.Rek

Neodolá ta i ta,
pro všechny je autorita,
podlehnou mu bohaté u chudé,
snad všechny měl či mít bude
svůdný podzim života...
;o)

;o)

To jednou dva z Pardubic
když v Pardubicích byl hic
cpali se horkým perníkem
na výletě parníkem,
a zdravili kapitána tě pic

Jedna paní z Opavy
měla velké obavy
jestli se vejde do kalhotek,
a taky do nových botek.
Jo, trochu ztloustla. A vy?

A ta paní ze Zlína,
ta je vám tak líná.
jenom leži na kanapi,
střídají se u ní chlapi.
nalévá si k tomu vína.

Jeden pán u Bohnic
nevzpomene si na ni,c
ani na dům, kam patří on,
který asi je to pavilon,
jen ví, že patří do Bohnic.

Jo, v tom lese u Jičína
rozčilená baba ječí na
dědka svého, že uletěly
mu z úlů všechny včely,
neví, že ona je ta příčina.

Ten chlap u rybníka Svět
šlehnul si, a už je sjet,
ne že by jindy nebyl,
byl sjetej vždy, ten debil,
snad nebyl když mu bylo pět.

Mé malé kočičky
přivřená očička
již přede a kňourá
vlhká je kočička

hravá a přítulná
petit chaton
není platonická
říkal to Platon

;o)

Psavec: Díky. ;o)

a lístek čajový
z vyschlého hrníčkového moře
čas kdovíkam svál...

Temné, ale se světýlkem na konci...

Mám obavu, že čtenáři pod třicet už asi slovo vamp nebudou znát. Snad si je nebudou spojovat se slovem vampýr... ;o)

tajemství přírody: Ano, ano, i tak...

Hříšné myšlenky
zavrhne již navěky
a přejde k činům

G.P.:

I tak, i tak...

Cítí se nahá
když muže nezakrytě
milovat touží

;o)

G.P.: Nic ve zlým, nemělo Tě to urazit. Pokud se tak stalo, omlouvám se. Jen jsem tím chtěl říci, že duše bez těla či tělo bez duše je pouhé torzo člověka (se vší úctou k oběma položkám), a napsal jsem to příliš expresivně.
A to si ani nejsem jistý, zda se do toho guláše z těla a duše nepřidává i duch...

G.P.: tajemství přírody: Psavec:

Psavče, díky.

G.P., díky.
Duše bez těla na růži sere,
protože k té růži nepřivoní,
a tělo bez duše, mrtvé které,
jen pro to růži mrvu vyroní,

jen pokud duši i tělo máme,
růžičku od sraček rozpoznáme.

Tajemství přírody, díky za komentář, jsi pro mně opravdu tajemstvím přírody.

Lilith:
Jo, Život když se rozepíše, neví kdy skončit... Díky ;o).

K přiopití se
důvod se vždycky najde
ne vždy ale je

Krása

Ve mnohoženství
Mnémosyné tchyní mít
zapomněl bych se

Byla ještě pískle
když jsem ji potkal,
vzal jsem si jí do úst
a ona?
Hned vypískla,
a pištěla,
a pištěla,
a pištěla,
až mi uši zaléhaly.
Pak jsem ji spolknul...

Od té doby mi
tak nějak divně
kručí v břiše...

... i když nemám hlad...

... a chuť na ní.

měl jsem sen o velké lásce
kde je jí konec, ona nie
tož obrátím se k jiné krásce
nebo zbyde...

Letí sokol, letí z dáli,
doletí-li včas, zdali,
již zakroužil nad dědinou
pro radost svou jedinou,
ze sokolovny již mávali.

V záblesku očí, duše odhalená,
mění cos v poezii, nic v báseň,
nesmělostí, něhou, žádoucí se stává,
z přítmí studu čistá když vystupuje,
zjeví se krása, jež skryta je nespatřena.

Jako ve světle lamp žena neoděná,
pod závojem z noci, pod tahy pera,
vystoupí báseň, snad oslněna, ne němá,
odhalí sny, i nitro, odhalí sama sebe,
v konvencí hávu když není zahalená.

Jako když tkanicí trhne, patentka cvakla,
a již klesá, za čím se skrývá nahota citu,
a to co kroutí se vilně jako kráska svůdná,
je jen otazníkem tančícím za touto básní,
je báseň striptýz, když duše je obnažená?

Lilith: Besinka:
Dámy, děkuju. Ještě jednu žvížátkovskou jen pro Vás...

polechtala ho
pak lehounce jej kousla
v ohanbí blecha

Nedá mi to, abych nereagoval na Tvou milou reakci na Jitčinu Kavárnu:

Hihňá se svět
hýčkání ho šimrá
a vedle v Marlence
kdosi se nimrá...

;o)