~Na jeden schod slza padá~

~~S~V~Í~T~Á~~

~~~*~~~
Ve tvářích těch soch
ze schodiště
míhá se neklidné
světlo svíce,
když na ně pohlédneš
ty sochy snad spolu
rozmlouvají,
mračí se,šklebí
nebo vysmívají???
„Ty se snad strachy třeseš“?
Nejednoho
by v tom šeru spletlo
ze svící
to mihotavé světlo,
ty tajemné sochy z kamene
„šeptají si“
..ona se bojí,né že ne..
hrdlo má hrůzou stažené.
Proč?
Ty svíce drží jenom
ruce kamenné.

Na jeden schod slza padá
a další,
koho ta socha oplakává?
„Neboj se“
je slyšet milý hlas
já nepláču
to slzí svíce,zas
a zas.
Sfouknu ten plamen,
už je čas…

~~~*~~~