M.A.Rek

Lilith: Kujůůů.

Joj, to je hezký. Jen mne mrzí, že smutníš.

A opět jseš tak inspirativní...

Slupka
O netto nebo brutto?

Jsem oděvem mého nahého krále,
jež zakrývá, ač nezakryje oné.
Jsem sáčko, jež vypadá zastarale
na studentovi, jenž zítra utone.

Jsem zábleskem z diadému dámy,
na níž si nikdo nikdy nevzpomenul.
Jsem medailí na hrudi hrdiny
ze seznamu padlých všech ztracených nul.

Jsem hedvábným šátkem na očích muže,
jenž zahynul dřív než uslyšel výstřel.
Jsem rubášem, který snad zakrýt může,
leč nezakryje tisíce mrtvých těl.

Jsem pouhou slupkou, co nebude ač bylo.
jsem pouhé nic, co dřív nás zdobilo.

Na flétnu Lucka hraje
hudba unáší jí do ráje
zmožená hrou teď spící
ruměnec hoří jí na líci
s flétnou milého vždy taje

Jsem padlá hvězda
padlá na parket
po tanci s vesmírem
a jako časoprostor
křivím prasklý ret
nad jeho rozměrem...

A proč slova nesvlékat
jak ženu a ani nedutat?

Psavče, opět jsi úžasně inspirativní...

Jitko, máš trochu pusu
proříznutou po šampusu
a rozverná Líba
po rumu každého líbá
a ještě lepší je Lenka
po veltlínu je milenka

Kam se hrabou na Romanu
s opicí se budí v Ománu
lépe je na tom Alice
po svařáku jí jen hoří líce
a po burčáku opřená zde na
hajzlíku je Zdena

Bylo by krásné to období
kdy vítr by česal mé vlasy
tedy, asi
když vzpomínky hladí
jak bylo krásné to období
kdy česal je, to byly časy

ovšem dnes
jen doufat v to by byla lež
neb dnes
vítr může leda hladit mou pleš

Jsem na tom jako Kajuta. Asi to známe všichni.

Z druhého břehu ke mně připlouvají
jen na kus řeči, bez hlesu, vše je v očích,
poptat se jak bylo, jak bude napovědět,
otázky nezodpoví, prý sám budu vědět,
tuším, že už vím, a mlčky mi dál vyprávějí,
o štěstí žití, i svých chvílích posledních.

I máma chodí, je to již několik roků.
„Když jsem ještě žila, nejstarší v rodu,
jak chodí za mnou mrtví, táta,
to kdys jsem ti vyprávěla, vzpomínáš?“
Naslouchám mrtvých tichým krokům,
a vzpomínám

Tuhle jsem se zmýlil
cos jiného do žil vlil

nepřemýšlím o zabití
je mi jen víc k zblití

Hóóódně kdysi dávno, v dobách kdy boty byly jen na pohřby a do školy, kluci na podzim na pastviskách nad dědinou losovali o právo prvního šlápnutí do čerstvého teplého kravince...
Ale postel, a nejlépe s někým milým, je určitě na záhřání nohou příjemnější... ;o)

Besinka: Děkuji, Jitko. ;o)

Psavec: Díky i za doplnění. ;o)

Mými roletami
jsou má oční víčka
pod nimi si oko
na mé slunce vyčká

trošilinku mrkne
roluje rolety
vidím vedle slunce
jak teď záříš i ty

jasnou zář dvou sluncí
vidím v plné kráse
ne však tak jak v písni
Flojdů od Waterse

ztrácí jas a sílu
ta slunce jež mám rád
v naději i bázni
čekám na slunovrat

Havran nažraný a líný
kocourovi sbíhají se sliny
to co na zápraží měl
teď i s tím peřím sjel

Pletu, pletu, pletu
šály, ponožky i sítě,
pletu, pletu, pletu
dokonce s jinou si tě,
pletu, pletu, pletu
neustále v jednom kuse
pletu, pletu, pletu,
jen zapomněl jsem dodat "se"!

;o)

Ten stehýnko má raději
ten prsíčka zase
ti nad šunkami se chvějí
a ten po biskupovi pase

Na vlasci háček
na háčku žížalička
kdo co posnídá?

Máš to tak mile nakažlivé. Hned jsem zatoužil posedět u kamen s nějakou kočičkou... ;o)

A stačí zakopnout
a už se všichni řítí
až do temného sklepa
s natlučenou řití...

To je milé. ;o)
Můžná jsi mne tam potkal. To páté kolo... ;o)