Na cestách, co se vinou
Věnováno mému muži...a životu vůbec.
» autorka: Bastet |
pořád mě máš
na cestách, co se vinou
smetám prach krinolínou
než stopu v čase nechám
je pevná naše střecha
tam po zdech pne se víno
a břečťan po kotnících
bdělá anebo spící
jsem otisk tvého echa
se mnou smíš nezahynout
pořád mě máš
tak jako nikdy jinou
na cestách, co se vinou
smetám prach krinolínou
než stopu v čase nechám
je pevná naše střecha
tam po zdech pne se víno
a břečťan po kotnících
bdělá anebo spící
jsem otisk tvého echa
se mnou smíš nezahynout
pořád mě máš
tak jako nikdy jinou
Tipů: 22
» 14.01.13
» komentářů: 14
» čteno: 611(26)
» posláno: 0
» nahlásit
» 14.01.2013 - 16:59
krizekkk
Šťastná dvojice. ST
» 14.01.2013 - 17:12
krizekkk
Vlastně trojice. :-)
» 14.01.2013 - 18:17
zenge: Sebevědomě? To mě nenapadlo...i když - v tomhle případě je to "sebevědomí" opřené o pětatřicet spoluprožitých let....
» 14.01.2013 - 19:15
Tam, kde má láska otevřená vrátka
a v krbu sála oheň harmonie
Tam muž a žena mají naslouchátka
od srdce k srdci však jednohlasně
a v krbu sála oheň harmonie
Tam muž a žena mají naslouchátka
od srdce k srdci však jednohlasně
» 14.01.2013 - 20:15
EEvellina
moc pěkná poezie ST
» 19.01.2013 - 16:04
zenge: Verena: myšlenka pouhá: labuť: krizekkk: Jana M.: Jan Maren: EEvellina: E.T.Jane: básněnka:
Děkuji všem, kdo jste se mnou prošli po cestách i po letech mého života...
Děkuji všem, kdo jste se mnou prošli po cestách i po letech mého života...
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Po šupinách střechy | Následující: Já za to stojím...