Levandule

Příběh lásky hledající nový domov... Věnováno Marcelle a dlaním, které ji chrání...

Jsou období, kdy pracovní přetíženost svými kladivy vytluče i z mého soukromí všechnu energii… (naštěstí postel a náruč nejbližších po čase zase všechno srovná)

Pavel mě vozí autem k metru. A já mám šanci se konečně probrat… nebo znovu polousnout?

Světlo může nosit jen ten, kdo poznal absolutní tmu…

Únava na hraně bytí a nebytí (chronický únavový syndrom). Setkání, které bych leckdy vyměnila za smrt.

Nedělní zážitek z galerie p. Zdeňka Hajného.

Co všechno považuji za štěstí...

…u pramene… ve Tvých dlaních… :-* (vložila jsem další úvahu Kapička štěstí)

Kolektivní nevědomí umí věci! Vzalo mě pod mou kůži…

… pláču za Tebe, Ty se směj!

Maminkovský reflex mi funguje pro všechny děti, které mi vstoupí do života…

... měl by být, ale často není ...

Prožila jsem velmi vážnou a těžkou životní situaci... omlouvám se všem, kdo nepochopí (muselo to ze mě ven...)

... na prádlo nebo na sny? ...

… prý existují i hodní dráčci

Čekání na vhodnou dobu… Čas neobelstíš…

Souhra živlů/názorů… nebo nesouhra?

… o předsevzetích na polštáři všednosti …

… u solné lampy

Věnuji Zamilované do nezamilované doby a Favimu