Levandule

naděje umírá poslední…

Prosím… dej mi kousek života a já Ti dám smysl milovat člověka…

Člověk je jen prach, a v prach se zase navrátí… někdy ten návrat nastává předčasně… ještě za života…

o jednom nevšedním setkání…

I štěstí lásky se někdy zamotá do jizev na duši…

Životní chůze… a její stopy

Každý sní o lepší budoucnosti…

Bílý prášek smrti vyžaduje krokodýlí odvahu…

... Někdy je hranice mezi nebem a zemí jen symbolickou čarou bolesti...

… v poslední době častý každodenní boj, myslím, že nejen můj…

chci v tyto dny žít...

I barvy mají svůj význam. Jen některé nám sluší, ale ty, které nás přitahují, potřebujeme k životu jako sůl…, jako vzduch…

… poselství z věčnosti…

projektuji si své vlastní závěry setkání…

Někdy brečíme do polštáře, někdy do náruče plyšového medvídka, někdy jen tak sami sobě do srdce…

Najednou mi život připadá jako příběh s kreslenými postavami a bublinami textu u jejich hlav…

Předrozvodová=předpekelní. Co víc dodávat?

Včerejší oslava 5. výročí vztahu… a přerod do našeho 1. listopadu roku 0006, tedy do dneška…

Občas ke mně přichází… a já se pak procházím kolektivním nevědomím svlečená, tedy bez těla… jen tak…

Pět oříšků jako pět let. DNES. A věřte nebo ne, opravdu jsem jen obyčejná Popelka. Měla jsem jen sny a spoustu vážných problémů, když přišel do mého života ON…Princ G.P.