Levandule

…když přijde, dusí člověka…

Vztek jako koroze může napadnout i nejkřehčí růži člověčí…

Někdy mě životy jiných lidí strašně bolí... DROGY

Malé zamyšlení nad mým pohledem na svět...

... lehounký pocit osudu ...

Jaký je váš pracovní stůl? U mně šanony, hromady listin, dopisů... hrnek s kávou, aromalampa, sluníčko z vosku, plyšový medvídek, voňavka, vitamíny... stůl cvoka? ... Ne, můj! ... Ano, můj!

Tvé milování do mně píše básně a má duše je znovu a znovu vnáší na papír...

Sama sobě…

Pulsuješ ve mně, lásko...

…věčné téma lásky a touhy po mém partnerovi…

Světlo je mi blíž než knot?

Některá objetí přichází nečekaně i v půli cesty útěků před sebou…

Taky máte někdy období mlčení? Otvírám vám novoroční mlčení básníků Levandule a G.P.

Moje čtyřicáté vánoce se staly malou osobní černou dírou… tam se toho smutku vejde… (vše má svůj rub i líc, líc se už do této básně nevešel )

Sny… skrze mě… skrze Tebe… vrostly do nebe

Včera mi zemřela babička...

Báseň pro mistry i žáky slušnosti

obyčejné lidské smutnění...

Nevolala jsem pohotovost. Vlastně ano, volala... svými dlaněmi na Tvé hrudi...

Své přátele si vybíráme sami, a já jsem si dokonce našla svou babičku…