Levandule

Filozofie duše v matematickém vzorečku

Někdy toužíme z vnitřní bolesti udělat něco užitečného… třeba déšť, hudbu… smíření

Básníci jsou vlastně lékaři svých i cizích světů (anotace kontra báseň je paradox života)

Sobotní Lucerna

Věnuji Zamilované do nezamilované doby

Slova a skutky (skutkem mohou být i slova…)

… co když má duše své kořínky ve vlasech… v mýdle na dlani… v hlase…

Nebojím se stárnutí… leč i to má svoji slabší stránku…

… někdy nacházíme u někoho prázdnotu… prázdnotu se zrcátkem – a co Ty?... možná se do něj dívají sami… nebo drží jen průhledné sklíčko? Nebo mají pravdu?

Pokud budete cítit, že ve vás někdo šlape… jsem to já… SEN

tělesný, duševní… je to jedno… všichni jsme „jedno“ rozložené na jednotlivé články = človíky

Harry, můj život není sladký, a přece je… a nevím proč není a je… ale je… můj

… o jednom vnitřním pocitu při životních ztrátách ve vztazích …

… rosteme tělem… duší… a přece svůj lidský dar nestíháme „dorůst“…

… až dosázím všechny sedmikrásky, dopiji čas a opustím sny …

Občas nás ženy život nutí postavit se k věcem jako „chlap“… občas jsem ráda, že tomuto pocitu odolávám…

... když partner neslyší ...

… když přerosteme sami sebe …

Člověk by neměl usínat a odcházet z domova, když ve vzduchu visí nedorozumění, hádka, nepohoda… může nastat okamžik, kdy lítost nezvítězí nad nevratností chvíle…

Někdy se mi svěřují cizí lidé… a já si toho vážím.