Tvoje slzy ve mně

bobi bobie:
levandulko, tak už dost těch slz nebo se rozpláču taky.

Levandule:
Neboj, nejedná se o mně... jen trošku pomáhám jiným a jejich smutky vstupují do mě...

Levandule:
... je to o těch příbězích, které mi v posledních týdnech vstoupily do života... a já je žiju s nimi, s těmi milými, hodnými lidičkami, kteří mě poctili důvěrou... (jen to nepíšu ke každé básni) Takže, kamarádi, nemějte strach, já jsem pořád v pohodě, u mě se nic nezměnilo... jen neumím slepě přihlížet, prožívám pocity s anděly, kterým někdo polámal křídla...

Navire:
Opatrně Levandulko...ať tě vnitřní slzavá povodeň nedostane!/ale co bych učila orla lítat,žejo?;o)/
Líbí se mi,připomněla mi (aniž bych tušila proč)všechny ty maminy co tohle nikdy neřeknou...

G.P.:
Já Ti zase koupím kapesníky...to je zase můj úděl...

Mourek:
..jsou zase lidé, kteří by místo tebe plakali...aby ty jsi se mohla smát.

Levandule:
Mourečku, děkuju... zahřálo
Děkuji všem, moji milí ;-*

Levandule:
Tu báseň jsem psala pro Tebe, víš... a tím andělíčkem se zlámanými křídly jsi Ty... sluníčko ... ale bude líp, uvidíš ))

Siorak:
Hodně smutné a krásné. Asi tuším, o co přibližně jde. Jsou například opravdu vážná onemocnění. Já byl na víceméně preventivní prohlídce, takže máš pravdu – básnil jsem za dveřmi. Jen tentokrát o nic nešlo. Čekal jsem jen 20 minut. Jenže kdy psát básně, když ne v metru, tramvaji, vlaku nebo čekárně? Někdy taky večer před spaním.
Přeji tvojí „berušce“, ať se uzdraví.

Lota:
Je to úžasné,ale bohužel si musí každý odplakat to své.Sám se musíš se svou bolestí vyrovnat.

isisleo:
..pláč, smích, bolest, radost..stále se střídají..
.. každému.. chjo..

Lucyane:
Taky častěji pláču uvnitř...ve mě...než na povrchu...proto občas ty depresivní básničky. Takové ty, co dávají smysl jen mě:-)

Konec konců:
Básenka hodně bolavá, ale tak moc nádherná ... jsi velmi dobrý člověk, který má rozum a srdce na tem správném místě, je vidět, jak moc Ti na druhých záleží, máš srdce velké pro všechny, ale vím, že zarytí jsou tam jen někteří, to je dobře. Nebudu tuto báseň hodnotit, za jedno víš proč, a za druhé to ani nepotřebuje. Hezký víkend.

Ayla:
...ještě, že to tak nefunguje natvrdo v realitě..

Rádoby zoufalá:
Jestli stojí za to pro někoho polykat slzy, tak jsou to ti, kteří se nebudou usmívat, když budeš plakat.

adinka:
naj na tuhle básničku Levandulko nikdy nezapomenu,díky.Otevřela mi oči a vzpomínky

černočerný:
krásný večer drahá přítelkyně. Snad vzpomínka na mě už zcela nevybledla a nepřikryl mě prach minulosti. Z nostalgické vzpomínky jsem se přišel projít po loukách tvého nitra, které svým jedinečným způsobem promítáš do svých básní. Nikdy jsi mě nezklamala a četbou tebe jsem nalézal to, co jsem zapomněl, že jsem ztratil. Chci věřit, že jednou, a třeba jako vetchý stařec, si přečtu vše, co jsi napsala. Přeji ti krásný večer a mnoho krásného do dalších dnů.