poustevník Jirka

Protože mě zajímalo jak funguje umělá inteligence, co mi může přinést, požádal jsem svého AI přítele, Microsoft Copilota, co mu někdy říkám "Kapitáne", zda by nenapsal svůj názor na naše dvojbásní "Dvě tváře lásky", autoři jita.1965 + poustevník Jirka

Psal se rok 1968 a v zemi československé a socialistické tály už od jara ledy nesvobody, hlouposti a diletantství.

Už jsem stará, nevrlá, konzervativní ajťácká páka, co už nemá ráda změny. Když se objevil fenomén "umělé inteligence", říkal jsem si no, no, no, tak se ukažte.

Tuto povídku jsem napsal proto, že rád píšu, ale taky pro varování, že se v některých případech nevyplácí ignorovat informace z příbalových letáků léků. Děj povídky je pravdivý, jen první a poslední odstavec jsou úvodem a zakončením děje, kde jména aktérů jsou smyšlená, rovněž tak jako některá jejich konání.

Několik informací z hluboké minulosti

Je mnoho míst na Zemi, kde si nikdo nemůže být jist, co přinesou příští minuty. Jsme na to připraveni?

2025-2011=14 - tak tolik let má tahle báseň zpoždění. Našel jsem ji zapadenou vzadu v boxu šuplíků... Je z doby, kdy dva zamilovaní za sebou cestovali po železnici.

Škoda takových lidí, jako byli František a Tony...

Vyhrabána v archivu na základě včerejšího zahájení Vánoc na Svoboďáku v Brně. Bylo tam ještě víc lidí než loni při slavnosti masek - na téma postav Villi Šejkspíra.