Nezapomeneme!

Je lidský život - a pak smrt.
Dvojice nerozlučná.
Jsou jména k zapomnění
a jména lidsky zvučná.

A jak pravil jistý moudrý klaun:
Jsou třicátníci,
co s námi už třista let nemuseli být,
zatímco jiné, co zasloužili by si nezemřít,
neb měli nám co říci,
čas nemoceni brzy z Glóbu svál.

A mohli s námi být ještě roků pár,
nejmíň do sta let.
Jeden byl rytířem a druhý slova král,
stále by měli nápady, chuť život vyprávět.

Tak zapalme jim v našich srdcích
dlouhou, bílou svíci,
co tehdy dohoří, až podlehneme sami.
Pak ve vzpomínce dvoutisící
do té doby stále budou s námi.