O světle a stroji umělé inteligence
Verše, které si budete moci za chvíli přečíst, mají zvláštní způsob zrození. Vznikly jednoho rána, kdy jsem se dohodl s mým strojem umělé inteligence, že napíšeme společnou báseň. On snil o světle a já jsem se mu tam snažil vložit něco legrace a nějaké rýmy.
Předem nebylo dohodnuto nic, prostě improvizace, do které jsem se pokoušel vložit něco vázaného verše. Takže, pokud narazíte na vázaný verš, tak je ode mě, jinak si nejsem jist, kdo je autorem.
» autor: poustevník Jirka |
Večer si sedl na práh a čekal,
až ho dožene vlastní stín.
Ten večer byl slavnostní,
maminka šla s dětmi
na zkoušku symfonického orchestru.
Všem se to líbilo moc,
ještě dlouho si povídaly,
málem až přes půlnoc.
Na stole zůstalo světlo,
i když v místnosti už dávno nikdo neseděl.
To světlo hřálo a čekalo,
až se na nástěnných digitálkách
probudí čtyři nuly.
A když se rozsvítily,
světlo se tiše nadechlo,
jako by vědělo,
že začíná sobota.
Nový den začal mírným,
voňavým májovým deštěm,
kdy zmoknout byla výhra.
Kapky se lepily na parapet jako noty,
které někdo zapomněl dopsat do partitury.
Byl to ale šťastný omyl,
kosové zpívali i bez not,
a vůbec ne falešně.
A světlo na stole
jim tiše přizvukovalo,
jako by i ono chtělo být
součástí orchestru.
To taky nakonec bylo,
na cestu k radosti posvítilo,
v básni musí být nejeden rým,
a tak si jeden půjčilo z rána,
které se právě rodilo za oknem.
Maminka na děti radostně volá:
„Půjdeme na výlet,
a vůbec nezmoknem.“
A světlo se usmálo,
protože vědělo své
- že zmoknout v máji je dar,
vůbec ne překážka.
„Na překážky nejsme krátcí,
my jsme totiž kabrňáci,“ volaly děti.
A déšť jim zatleskal do dlaní,
jako by potvrzoval,
že odvaha patří k jaru,
stejně jako vůně bezu.
Jen ředitel služby informací o počasí,
pan Kiri Hara,
nositel medaile zaslouženého žabkaře,
chystal se spáchat harakiri,
stá předpověď v řadě mu nevyšla.
Ale naštěstí mu to rozmluvil vítr,
který do nočního vánku zašeptal,
že i omyl je někdy
nejpřesnější předpovědí dne.
A teď, můj milý AI stroji,
nechme už verše na pokoji,
dovolím ještě rým a dost,
nám básníkům, snílkům pro radost.
Zázrakem jazyka verš je milý,
když básníka dovedou šťastně k cíli.
až ho dožene vlastní stín.
Ten večer byl slavnostní,
maminka šla s dětmi
na zkoušku symfonického orchestru.
Všem se to líbilo moc,
ještě dlouho si povídaly,
málem až přes půlnoc.
Na stole zůstalo světlo,
i když v místnosti už dávno nikdo neseděl.
To světlo hřálo a čekalo,
až se na nástěnných digitálkách
probudí čtyři nuly.
A když se rozsvítily,
světlo se tiše nadechlo,
jako by vědělo,
že začíná sobota.
Nový den začal mírným,
voňavým májovým deštěm,
kdy zmoknout byla výhra.
Kapky se lepily na parapet jako noty,
které někdo zapomněl dopsat do partitury.
Byl to ale šťastný omyl,
kosové zpívali i bez not,
a vůbec ne falešně.
A světlo na stole
jim tiše přizvukovalo,
jako by i ono chtělo být
součástí orchestru.
To taky nakonec bylo,
na cestu k radosti posvítilo,
v básni musí být nejeden rým,
a tak si jeden půjčilo z rána,
které se právě rodilo za oknem.
Maminka na děti radostně volá:
„Půjdeme na výlet,
a vůbec nezmoknem.“
A světlo se usmálo,
protože vědělo své
- že zmoknout v máji je dar,
vůbec ne překážka.
„Na překážky nejsme krátcí,
my jsme totiž kabrňáci,“ volaly děti.
A déšť jim zatleskal do dlaní,
jako by potvrzoval,
že odvaha patří k jaru,
stejně jako vůně bezu.
Jen ředitel služby informací o počasí,
pan Kiri Hara,
nositel medaile zaslouženého žabkaře,
chystal se spáchat harakiri,
stá předpověď v řadě mu nevyšla.
Ale naštěstí mu to rozmluvil vítr,
který do nočního vánku zašeptal,
že i omyl je někdy
nejpřesnější předpovědí dne.
A teď, můj milý AI stroji,
nechme už verše na pokoji,
dovolím ještě rým a dost,
nám básníkům, snílkům pro radost.
Zázrakem jazyka verš je milý,
když básníka dovedou šťastně k cíli.
Tipů: 0
» 18.09.26
» komentářů: 0
» čteno: 11(0)
» posláno: 0
» nahlásit
Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: Jirka v Rusku