Horko, kam se podíváš

Pěkný den.

Jak byla nedávno ta děsná vedra a Dopravní podnik města Brna, a.s. vzal v dopravní špičce a za teploty 42°C ve stínu na projížďku centrem města všech 40 nových tramvají (dále jen šalin) typu 41T s klimatizací celého vozu, přemýšlel jsem u domácí klimatizace se sklenicí vychlazeného piva v ruce, kdy začnou hromadně praskat venkovní lihové teploměry, tedy při kolika stupních Celsia se začne obarvený líh uvnitř vařit a teploměr zničí.

Oslovil jsem známého umělého inteligenta. Zodpověděl můj dotaz, a pak začal chrlit další informace k měření teplot z databází celé planety, jak jen to umělí inteligenti umí. Potvrdil mi, co už jsem tušil ze školy a z dědovy polorozpadlé příručky „Domácí palič“, že to je cca 75°C, to podle okolního prostředí, např. tlaku vzduchu apod.

Když zástupce AI konečně dokončil výron informací, zeptal jsem se ho, zda zná výsledky bádání brněnských vědců ohledně posunutí hranice bodu varu lihu ze 75°C na 85°C, což by přineslo nejen ekonomické výhody. Dosáhli toho speciálním, patentově chráněným postupem úpravy slivovice z Vizovic.

Zapátral ve světových databázích. To mu zabralo asi jednu miliontinu vteřiny, aby zjistil, že si z něj dělám srandu. Ale neztratil ani dvě miliontiny vteřiny, a začal ten nápad rozvíjet. Někde získal informace o starém Brňákovi, který se s úpravou vizovické slivovice setkal, ale mluvil hantecem, a tak jsme mu vůbec nerozuměli. Jeho „čučky do prígla“, nebo co to tam stále huhňal, nám opravdu nic neříkaly.

Nakonec jsme se shodli na možnosti plnit do lihových teploměrů slivovici neupravenou, s níž by teploměry praskaly stejně jako s lihem obyčejným, ale rozvonělo by to celé okolí zničeného měřidla.

Heslem našeho snažení budiž heslo:

Puk, puk – za Brno voňavější!