Himálaj

Když jsem byl dobejvat Himálaj,
na botách nosil jsem bodce,
řikám vám, chladný tam klima maj,
šlapal jsem k nějakej Lhotse;
vzal jsem tam s sebou i kamarády,
Krátkýho, Míru a Langa,
nad mapou šeptal jsem: Hoši, tady
pramení Indus a Ganga.

Chtěl jsem tam čumkartou z Čumulangmy,
potěšit všecky mý tety,
právě, když v batohu gumu Lang mi
rovnal, tak unes mne yetti;
zatímco jsem si mu postěžoval,
na hrudky v holící pěně,
yetti mě v kaverně ubytoval,
ukryté na jižní stěně.

Seděl tu už Rumun Vasile,
hrbatej s ním Maďar Lászlo,
než nám šel yetti prát košile,
hodil nám do čaje máslo;
ze spížky donesl kombuchu,
nalil mi jí plnou sklenku,
nohou se podrbal na uchu,
bručel o nečase venku.

Bylo tam milo a útulno,
tak jsem tam strávil tři léta,
Vasila vystřídal Thajec Ho,
Lászla pak Slovenka Kveta;
pak jsme se jeden den vobjali,
ťukli si chlazenou whisky,
co mu dal sir Edmud Hillary
a sbalil mi na cestu řízky.

Z jaka jsou řízky vždy jakostní,
dojetím došly mi slova,
Slovácký paštiky - snad to sní,
přidal jsem rum vod Božkova;
a pak už stihnul jen zahouknout,
šel čapnout ňákýho Brita,
řek jsem si nebul, bež okouknout,
jak ti to ze Lhasy lítá.

Když jsem byl dobejvat Himálaj,
na botách nosil jsem bodce,
jak s yettim shlížíme v celej kraj,
mám nás na společnej fotce,
až zase nabrousim cepíny,
obvolám svou starou bandu,
pojedem na yetti, na jiný,
tam někde kus od Káthmandú.