zdí..
klidně prosvítalo slunce...
» autor: enigman |
myšlenka prošla sítem
zbavil jsem ji nánosu sazí
a ona povstala
ze slova co nebylo zváženo
silnější a zdravější
aniž by ztratila cokoli ze svého půvabu
a mysterijní přitažlivosti…
čím více tě toužím prozkoumat
tím rychleji se mi vzdaluješ Vorbei
nevýslovně krásná
a já se dál snažím
nitrem vesmírné noci
dokázat zachytit čas
bych si mohl ukrojit z jeho moci…
malé bublinky
vykukují na povrchu
jako rybí oči co pění
a vyprchávají z nádoby
zdánlivě odtržené
až pukají o spící mračna
hvězdných komet
kořeny mého těla
jsou ve vzduchu
a hlava v zemi…
zbavil jsem ji nánosu sazí
a ona povstala
ze slova co nebylo zváženo
silnější a zdravější
aniž by ztratila cokoli ze svého půvabu
a mysterijní přitažlivosti…
čím více tě toužím prozkoumat
tím rychleji se mi vzdaluješ Vorbei
nevýslovně krásná
a já se dál snažím
nitrem vesmírné noci
dokázat zachytit čas
bych si mohl ukrojit z jeho moci…
malé bublinky
vykukují na povrchu
jako rybí oči co pění
a vyprchávají z nádoby
zdánlivě odtržené
až pukají o spící mračna
hvězdných komet
kořeny mého těla
jsou ve vzduchu
a hlava v zemi…
Tipů: 39
» 21.01.12
» komentářů: 18
» čteno: 973(32)
» posláno: 0
» nahlásit
» 21.01.2012 - 16:52
2 
vejdi sluncem obšitý Esparcete
myšlenka už kvete v souhvězí
co neletí..co stojí uprostřed hvězdokupy
v bledém světle
teple září jen tak...nezměřitelnými záchvěvy
ne chemicky
ne astronomicky
lidsky....ano lidsky
jak maják pro vesmírné lodě
vím není v módě říkat pravdu
zvlášť ,když klepeš na vstupní dveře
ale zde ...kvete kamélie
pro budoucí badatele...
myšlenka už kvete v souhvězí
co neletí..co stojí uprostřed hvězdokupy
v bledém světle
teple září jen tak...nezměřitelnými záchvěvy
ne chemicky
ne astronomicky
lidsky....ano lidsky
jak maják pro vesmírné lodě
vím není v módě říkat pravdu
zvlášť ,když klepeš na vstupní dveře
ale zde ...kvete kamélie
pro budoucí badatele...
» 22.01.2012 - 18:45
není v tom kouzlo poznávání.. vzdálit se a zase v vstoupit..jen to stále musíš vnímat jako zajímavé..
kdysi jsem měla známého, co jsme měli společného koníčka, trávili jsme spolu spoustu času a vše se stalo bližším a já měla dojem, že mu nemohu komplikovat život, tak jsem odešla... po roce jsem vstoupila do jeho dveří s nabídkou spolupráce, rozzářil se a mluvili jsme spolu, jako bychom se neviděli dva dny.. bylo tam to kouzlo a dodnes spolu spolupracujeme a vždy mezi námi bude důvěra a lidská blízkost.. díky,připomněl jsi mi to, že co je opravdové nevyprchá ani za sto let..
kdysi jsem měla známého, co jsme měli společného koníčka, trávili jsme spolu spoustu času a vše se stalo bližším a já měla dojem, že mu nemohu komplikovat život, tak jsem odešla... po roce jsem vstoupila do jeho dveří s nabídkou spolupráce, rozzářil se a mluvili jsme spolu, jako bychom se neviděli dva dny.. bylo tam to kouzlo a dodnes spolu spolupracujeme a vždy mezi námi bude důvěra a lidská blízkost.. díky,připomněl jsi mi to, že co je opravdové nevyprchá ani za sto let..
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: zacíleno... | Následující: heraldicky...