Jsem posel bohů...

Plod účasti v jedné kvízovce najiném portálu. Při hledání řešení jsem se prostě pokusil zveršovat to, co mi napověděla wikipedie...

» autor: Kozoroh1

» Básně / Balady, romance

Já Dia a Maiy syn byl
a Titán Atlant byl můj děd,
krádeže jsem se dopustil,
jen z kolébky jsem na svět vzhléd.

Potají jsem se vytratil,
Apollón právě stádo pás
v Pierii, já hned tam byl,
vzal 15 krav, jim na ocas

přivázal větve s rákosem,
jež stopy mé zametly vráz,
se stádem jak duch zmizel jsem,
den noci v ústrety spěl zas.

Já zemí Boiů stádo hnal,
abych je zavedl v svou skrýš,
však cestou starce jsem potkal,
vinici svou měl tu poblíž.

Tak slibem jsem jej zavázal,
ať pomlčí za jednu z krav,
že já jsem tudy stádo hnal,
on souhlasil, já dál se brav

jsem pochybností náhle jat
vrátil se v jiné podobě
a na stádo se začal ptát,
přislíbiv býka ku krávě.

Stařík se dlouho rozmýšlel,
chamtivost porazila čest,
co věděl, vše hned pověděl,
já naštval se, z něj skála jest!

Že daný slib je posvátný
a porušení stihne trest,
poznal i stařík nešťastný,
teď pouhý balvan v prach cest...

Pak konečně jsem v Pýlu byl,
dvě krávy bohům v oběť dal,
zbytek pak v jeskyni jsem skryl,
do níž jsem s nimi zacouval...

Tak stopy jejich vedly ven,
což byl další můj skvělý trik,
já sotva v pleny zahalen,
již v jeskyni Apollón vnik.

A spustil na mne bandůrskou,
že ztrestal by mne tak,
a kdeže jeho krávy jsou
(s ním věštecký byl pták!).

Nu, skončilo to u Dia,
kázal vše vrátit hned,
tím nový život začíná,
jak dozvíte se teď.

Z krunýře želvy lyru svou
já s sebou jsem si vzal,
(tři větévky, to struny jsou,)
a krásně jsem pak hrál.

Apollón nabídl mi skot,
když lyru svou mu dám,
nu, přišlo mi to vcelku vhod,
my dohodli se tam.

Já píšťalu pak vyrobil,
i tou byl okouzlen,
za zlatou hůl ji vyměnil,
s níž sháněl stáda jen.

A jeho chůvy Thriemi
mne věštit učily
jen tak, z oblázků na zemi,
znal jsem to za chvíli!

Já bohem pasáků se stal
všech krav i ovcí stád,
a jméno Hermés Olymp znal
i otec měl mne rád.

Já berlu caduceus mám,
bílé stužky jsou znak,
že posla bohů všech dělám,
když mířím do oblak.

Své okřídlené sandály,
rovněž od Dia mám
zlatě tak září do dáli,
v nich jsem jak vítr sám.

Já vynalezl pěstní boj,
co astronom jsem znám,
v duši své tvůrčí nepokoj
stále vynalézám.

Stupnici tónů zná teď svět
i dalších věcí dost,
já na všechno mám odpověď
a vítaný jsem host.

Poutník s řečníkem uctívá
jméno mé, kupec též,
atlet i cháska zlodějská,
to není klam a lež!

Já symbolem jsem bystrosti,
vzorem kutilům všem,
rád zkouším vše a s radostí,
takový prostě jsem...