KAPITULACE LÁSKY.

,,...hluboký unavený pohled
v barvě tichého smutku,
kterého sis nikdy nevšiml


JSEM
nepostřehnutelná lichotka
v zrcadle
nicneříkajícího stavu
jako tečka v davu


Se zaujetím jsi naslouchal
mým bezstarostným slovům,
kterými jsem bravurně maskovala vlastní bolest


Ted´ se ti ulevilo od únavy rodičovství,
která se ti rozprostírala pomalu životem s náma
jen já zůstala jako máma
a příkoří čelím jako dáma


JSEM
stěna zapomnění,
kterou potřebují druzí
k vlastnímu zosobnění


Nevyhnutelnost osamění
je posloupnotí královského jmění,
která se dostavuje po setmění
buďme právem odměněni


Kapitulace dnešní noci,
která mě měla v absolutní moci
přišla s ránem


Bolest z lásky zahynula ve tmě ticha
při pokusu o záchranu v doteku marném...,,