paruka pudrovaná morem

I. květ pošlapaný smrtí

ve vůni slunečnic si zpívá
na koni žena válkychtivá
s parukou morem pudrovanou
dech živých tvorů bere stranou

II. markýzo

pronajímala sis výbuchy smíchu
v temných uličkách,
tlupy havranů
chodívaly s tebou lehat
za trávou šifrovaných dopisů
na lóži scény La Scala
pod maskou jsi se laskala
ač přislíbila plamen v slově
stehny už bylas na venkově

III. a ne

kytice kaštanů když za mříž
slupky hoří
i planá třešeň ve svém jménu plane
kdejaký blázen!
se pod ní dámě koří
ona ovívá se nudou a odpovídá:
a ne

IV.

obrýsoval soumrak zvonici
z pekařství jdou břehy vonící
staví ty vůně lidem mosty
na něco vteřin užaslosti

V.

z gotické jehly věže
hvězdopravec tvého prstu
putuje tu - tam, jak dítě
ztenčím si dech
ať neruší tě...