Lesk a bída.Ten název se mi vnucoval již od příjezdu do Toronta.

Ze sedla na koňském hřbetě, jsem přesedl na malé prkénko a stal se myčem oken výškových budov.

Mrazivé Toronto, s ulicemi plnými sněhu, silný vítr a boty vybělené solí.

Po návratu z ambasády a kruté informaci, že si na děti počkáme 5 let, jsem začal pátrat po někom kdo má či měl podobný problém.

Jde do tuhého. Jsme kriminálníci.

První zkušenosti

Náš děda pořád něco dělá i když už je v penzi. Jezdí na kole, lyžuje, hraje banbington, chodí na dlouhé tůry, umí hrát na kytaru, flétnu, banjo a heligonku. Babička také jezdí na kole, také umí lyžovat, chodí na dlouhé horské túry, na aerobik a jí většinou zeleninu.

Když se za mnou zavřely vrata kasáren, bylo mi dvacet jedna let. K mé velké radost tím končila i má první etapa života v které co smím a nesmím, rozhodovali jiní. Rodiče, vychovatelé v internátecha, armádní šarže.

No výhra to nebyla. To bych o tom něco věděl.

Záznam čtení (ze 6. 4. 2020) povídky, kterou jsem zde přidal dne 17. 10. 2016

Z připravované knihy "Obrázky z podloubí"

O velkém díle

Odlišnosti a jiné

Optimismus

Pro překonání problémů je nutné být duševně v pohodě.

Dvoudenní výlet do kanadských lesů.

Koukám na to jako blázen, co to je, kdo to píše? To ty. Tak asi já...

Jen pro otrlé. Na hraně zábavy života a smrti.

Tey