XPH

Stěhování
» autorka: xlps
Jan už se tu vážně vyzná. Taky je tu 5 let. A má mnohem větší možnosti. Díky týhle lodi. Zásoby teda hlavně technický. Skvělou leteckou techniku. Nádhera. Vejde se tam i mý vozítko a poletíme k „mýmu“ modulu. Pořád nevím, jak jsem se sem dostala, ale řekl, že mi to vysvětlí jindy. Teď prý musíme pro modul a dostat ho sem. Nevím, mám tam rozdělaný pokusy, postavila jsem jeden externí malej modul, třeba to pochopí. Ovšem nevypadá, že by se mnou chtěl vést nějakou dlouhou diskusi. Brzy bude období větrů a deště. Musíme to stihnout a upravit moduly. Nejspíš jo. Udělám si asi skleníky, pokud teda přesunem výzkum a zachráním něco z rostlin. Má tady nějakej materiál na ně. Je nejspíš blbost hádat se jediným obyvatelem planety. Pro zarytý typy by to bylo ideální – můžete si nechat svoji polovinu a být na ní. Blbost, co, dokonalá. Jasně, že ho poslechnu, zná to tady, věřím mu. Jen pořád přesně nevím, proč ho sem poslali a co tu měl dělat. Není jako já, on sem letěl sám. Nedovedu si to představit, tolik let sám na lodi, potom tady. Vím, je to směšný, jsem sama od 12. Ne, to není přesný. Byla jsem úplně sama jen 4 roky. Nejdřív je hrozný, když dáváte poslední spolucestující do tuby a kysnetu. Potom projdete celou loď. Všechna místa na ní znáte. Jenže dřív byla práce rozdělená – tohle bylo Minovo, Tedovo, Ann, Riky, Kelovo, Roby, Leovo a tak, teď ráno vystartujete a obíháte, sledujete, kontrolujete, upravujete. Jo, přeháním, poslední dobou jsme to zvládaly ve dvou, takže sama to zvládnu taky. Nemám nic tak speciálního, dráha je nastavená, hodnoty taky, jen máme menší zátěž, trochu se zrychlila dráha a máme upravenou odchylku, ale to dělal ještě kapitán.
Zpátky k místu, kde teď jsem. Vážně poletíme Faskou. No, zázrak techniky to není, ale jako nákladní je neuvěřitelná. Skvěle lítá, má ale dost malý články, tak budeme muset jednou přistát a počkat až se dobijou. Ale jinak? Je úžasná, vlastně jde jen velice obtížně nějak zničit. Taková jednoduchá mechanika, něco ve stylu, když ti tohle upadne, dej tam šroubovák a letí to dál. Odborně se tomu říká snadná materiálová zaměnitelnost dílů. Ohromnej výkon, snadná manévrovatelnost, lehký ovládání. Ideální pro netechnický typy. To si nechám raději pro sebe, nejspíš by se Jan mohl urazit. Je na ní vidět, že s ní byl už leckde, ale jak jsem psala, v podstatě je nezničitelná.
Mý vozítko se v nákladním prostoru ztratilo jak drobeček. Ale celým modulem si nejsem tak úplně jistá. Modul bych oželela, výzkum a rostliny ne. Pěstování je právě tady přece důležitý. Jedlý pasty jsou sice dobrý, ale pořád? No, uvidíme. Prohlížel si dlouze záznamy ve vozítku a tváří se, že přesně ví, kam poletíme. Podle technických parametrů ale není možný aby moje vozítko překonalo takovou vzdálenost, kterou ukazuje Jan na mapě. Nejde to. Nemá takovou kapacitu. Jenže já to vlastně vím od začátku, že jsem se sem dostala nějakou záhadou. Nejspíš jsem spadla do nějakýho vzdušnýho víru a díky, nevím přesně komu a čemu, ale moc velký díky, jsem dopadla tady. Už jsem tuhle teorii chtěla probírat i s ním, ale něco zavrčel, že mi to pak vysvětlí a „ pak“ se nekonalo, zatím.
Letíme, konečně. Jsem mnohem výš a mám krásný výhled na krajinu. Je to tu docela pěkný. Samozřejmě úplně jiný než u nás, ale není to jenom pustina. Hory, údolí, krásný barvy. Modrá, červená, fialová, oranžová. Budu tu do konce svého života, tak přece nebudu smutnit pro zelený lesy a modrý hladiny. Doufám ovšem, že ten konec života nebude už teď. Všechny hodnoty pro kapacitu baterií jsou už skoro na nule a Jan se tváří, že máme nekonečno času. Nechtěl umřít sám a teď konečně má tu možnost ve dvou? Co dělá? Proč už nepřistane? Máme takovýho času, že čekat než se dobijou baterky je nic ve srovnání s tím, že už čekat nebudem nikdy. Asi mám moc hlasitý myšlenky, ale vážně jsem ani nemukla. Procedil mezi zubama něco ve smyslu, že hledá dobrý místo a dál koukal upřeně na horizont.
Nejspíš jsem trochu usnula. Zacloumal mi rukou s pokynem držet se sedačky. Jsme moc lehký, tak to bude házet při přistání. Jsme v takovým dolíku, prej kvůli větru. No nevím, zatím to sem pere tak, že články se nám nejspíš přehřejou. Koukla jsem na hodnoty a dobíjej se super, mnohem rychleji než uvádí technickej popis. Ono je to těžký, vypočítat hodnoty na vstupy, který vlastně nikdo neznal, jen odhadoval. Nepřehřejou se, samozřejmě zase trochu kecám, zasunou se zpátky. Na lodi jsme jeli pořád v módu 24. Tahle planetka ale má jinej rytmus, převedeno na hodiny je 53 a 65. Podle režimu. Teď je 53. Tak ale, já jsem na 24, lehla jsem si dozadu, pípla si topení a spánek, přifoukl se mi oblek a kolem mne je tma. Ale no jo, vždyť vstávám. Vypnul jak topení, tak hlavně tmu. Jo, chápu, musíme tam být do 53, jinak budem někde tvrdnout celou tmu a čekat na dobití. Jo, jo, vždyť už sedím. Být sama má něco do sebe. Ale tohle jsem udělala špatně, uznávám. Mohla jsem si rychlost dobití spočítat, mohla.
Tipů: 0
» 08.04.21
» komentářů: 0
» čteno: 331(0)
» posláno: 0


Ještě nikdo nekomentoval.
Pokud chcete vložit komentář, musíte se přihlásit.
Předchozí: XPH | Následující: XPH

© 2011 - 2024 libres.cz | Webdesign & Programming || PREMIUM účet za povídku
Ceske-casino-online.cz

Online hry zdarma.

Ostružina

Zábavný blog plný fotek nejen o bydlení, dekoracích, zahradě.