XPH

Vlastně o tom moc nevím, bylo mi tenkrát 14 a byla jsem taková panenka týmu. Každej mne učil něco. Samozřejmě biologie byla moje „ odjakživa“. Měla jsem s sebou ohromný množství studijních věcí. Ale třeba fyziku, chemii, mechaniku, astrologii, technický věci, každej v týmu byl v něčem odborník. Něco jsme měly, my děti společně, něco jen já, miluju nový poznatky. Pořád je něco novýho, co můžete získat, porovnat, aplikovat a vědět, že zrovna tohle se může někdy hodit. Jediný co mne nikdy vůbec nebralo, bylo právě to řízení. Čehokoli. Proč, jak, kam, kde se to opraví, na to byli spíš kluci a Nena. Měla jsem svoji krásnou laboratoř a pracovala si na svým. To mne bavilo. Zavřená uprostřed svých rostlin, bakterií a tak.
Tak nějak uběhly roky kolem mne. Staly se nám různý věci. Předvídaný, nečekaný, taky chyby za který jsme zaplatili víc, než jsme chtěli. Jenže, byl tu náš cíl. Společnej, chtěnej, všemi podporovanej. Všichni jsme chtěli a dělali pro to maximum. Nebyl to výlet, byl to život ve vědě. Spousta pokusů, experimentů. Nevím, kolik jich mělo být, nevím, jestli vycházely jak měly, každej měl svoje. S tím jak jsem „ stárla“, vlastně my všichni, naše role se trochu měnily. Taky s tím, jak se měnil náš počet.
Kapitán byl takovej náš guru. Obdivován, ctěn, respektován. Přirozeně, nikdo o něm nepochyboval, stačil pohled, slovo. Každej ho respektoval a udělal by cokoli. Věřili jsme mu. Měl odstup od všech, ale takovej lidskej, nehladil nás po hlavě, ale vždycky byl tady. Byl trpělivej, věděl, co děláme za blbosti, toleroval drobný „ hry“. Nikdy jsme nikdo nešli přes čáru. Ale třeba rozpuštěný želé do filtrace nám dal vyčistit a poslal nás na 3 týdny do kabin. To Mine by nás málem přizabil. Kdyby teda mohl. Jo, byla to blbost, mohli jsme zničit vzorky v laboratoři, ale jak píšu - prošlo nám to.
Myslím, že delší dobu věděl, co se děje, ale snažil se nás držet stranou. Jak to šlo, nebo ne. Nevím, já opravdu dlouho nevěděla nic. Když jste s někým tak dlouhý roky, je to jako běžnej život. Občas někdo odejde. Jasně, kromě Kesy. Nevím přesně, co se stalo, ale je fakt, že kapitán další pokusy v tom oboru zakázal. Sice měl nějaký dost hlasitý rozhovory s Ann a Robou, ale jeho slovo platilo. Jednou jsem se schovala v relátoru, takový fajn místečko, nikdo Vás nevidí a jste v jeho pracovně. No, nevím, co by bylo, kdyby mne našel a možná, že to věděl. Nevím. Stejně jsem jim nerozuměla o čem se baví. Ne přesně. Házeli po sobě číslama nějakejch projektů, procentama úspěšnosti a on jim řekl, že nikoho dalšího v tubě už do kysnetu posílat nebude, ani pro vědu, ani pro budoucnost ani pro nic jinýho.
Drželi jsme se plánu, letovýho režimu, každej svého a všichni společně. Miran nedodržel přesnej postup při mahinu a Leo ho chtěl vytáhnout. Dělal to před tím nejmíň tisíckrát. Uměl to. Mohl by to dělat se zavázanými očima. Jenže právě proto. Některý chyby uděláte jen jednou. Byli to fajn kluci.