Líbilo se

Gándhí:
jeden manžel z Třebíče
drahé dělal řidiče
kecala mu do řízení
ani jeden živ dnes není
psali v plátku z Třebíče

divoženka1:
Tvé básně dělím na kousky,sládnou mi na jazyku chutnaji jak rozpečené housky v každém okamžiku

René Vulkán:
Jeden maník z Prčice
houk na ženu vrčíce
kdybys šla aspoň vařit
když už lásku musíš mařit
a poslal ji do Prčice

zenge:
Račice, Kovářov, Poříčí?
to radši bych šel.. pryč:-)
ST ti

Gándhí:
vítr se sbírá
někde u grónských fjordů
snese čepice

Špáďa:
Dota Slunská:
Je mým cílem pálit smutky
srandičkou, dobrými skutky,
i když za ně hrozí důtky.

j.m.:
Na Kláře se dobře jezdí,
až postelí tlučem do zdi.

j.m.:
Orwell už je na cestě.Pěkně napsáno.

René Vulkán:
a někde z okna
byl slyšet Dylan

že by navštívil nás?

ne, to jen kámoš Milan
frajeří zas

j.m.:
Někdy němá,jindy uhlazená.
Do modrosvitu zasazená.

divoženka1:
raďo: Květka Š.: Děkuji modrásci

nikdo známý:
Besinka: mňauu...už je ;)

Besinka:
Mňauk a ať je líp

divoženka1:
Tramvaje mají rolničky
a tobě boty chybí
však přesto
umíš naplnit
svou básní
duše lidí

Romana Šamanka LadyLoba:
miminko?

nikdo známý:
kozorožka: nekaž koncept...
MúZeu Zeuse múzy uvítaly... ;))

kozorožka:
Chceš od svojí mámy lásku a je to pochopitelné. Ale ona ti ji asi dát nemůže, protože ji sama nemá. Asi ji sama taky nedostala. Zkus někde v sobě najít lásku a dát ji jí. Jakkoli. Dát bez očekávání, že ji opětuje, pak by to byl obchod. Člověk nejdřív musí lásku dát, aby ji mohl dostat. Co dáváš, to se ti vrací. To není z mé hlavy, ale mnou ověřeno. Lehké to nemáš. Držím palec.

kozorožka:
Rozumím tomu. Já se fackovala, až jsem měla rudé tváře. A styděla se to někomu říct. Říkala jsem si tehdy, krávo, posrala sis život, to máš za to. Pak jsem viděla na YTube Teal Swan (v Duši K s Jardou) a uviděla, že to mají i jiní a proč. Je to nedostatek sebelásky spojený s pocitem, že člověk žije nesmyslný život. Já se obětovala pro rodinu, o manželství ani nemluvě. Teď si dělám, co mě baví a je to fajn. Dokud si ubližuješ, je něco (někdo) v tvém životě špatně. Ale změnit to, to je fakt těžké. Držím palec.

divoženka1:
Nehodnotím báseň,ale to co jsi k ní napsala.Ano každému se v životě něco nehezkého přihodí,ale je jen na nás jak se k tomu postavíme,chci se zastat těch "děcek"znám hodně mladých slušných a inspirativnich lidí.Ráda je potkávám a tak prosím neházej všechny do jednoho pytle a zkus hledat na světě i to pozitivní je toho dost jen přes svou bolest to nevidíš ,ale třeba jednou přijde ten čas moc bych to tvé duši přala

gabkin:
Už hodnou chvilku sedím u Tvého dílka a přemýšlím, co napsat do komentáře. Protože jsem si to četl několikrát, což se běžně nestává. A nějak jsem si chtěl zdůvodnit sám sobě, proč jsem dal ST.
A protože jsem poetický nevzdělanec, nedokáži přesně vyjádřit, co mě přesně zaujalo.
Ale něco mi říká, že budeš ten typ chlapa, co se sehne u řeky pro kamínek - protože je krásný. prohlížíš ho a nekomentuješ nic. Jen si užíváš jeho krásu. Tu on ztratí okamžikem, kdy ho dáš do kapsy a pak už vyndaný doma - suchý, už tak krásný není. Ale položený na poličce ti pokaždé připomene tu hru záblesků, když sis ho prohlížel. Protože ta z paměti nezmizela.
Možná, že to mé vyjádření je blbost. Ale přesně vystihuje pocit když čtu Tvá dílka. Děkuji ti za ně. Léčí mou duši.