Zloba

Šla světem Zloba, vrásčitá tvář,
u pasu bibli, kapsář a snář,
kázala o lásce a žila nenávistí,
duši měla seschlou jak podzimní listí.

Šla světem Zloba a v jejím stínu
kráčeli ti, co chtěli svou vinu
přičítat jiným a vlastní chyby
zakrývat tím, že snadno slíbí.

Šla Zloba světem s mantrou odpuštění,
však v srdci jen svár a pomsty běsnění,
mluvila o lásce, ale zášť v duši měla,
šla Zloba světem, na lásku zapomněla.