Líbilo se

Dota Slunská:
Ó, šuměnka k nám zavítala! Také mám radost!
Nelehké a hluboké myšlenky srovnané do citlivých veršů.
Jako vždy s jakousi zvláštní éterickou energií.

G.P.:
Měl jsem taky jedno děvče
a měl jsem ho věru rád,
že však vůbec nejsem sobec,
nechal jsem ho kolovat...

René Vulkán:
Lazar:

naprosto souhlasím

Lazar:
René Vulkán: Vynikající básnířka!

Lazar:
Velmi duchovně zaměřená báseň. Autorka má hlubokou duši. Vyrovnání se smrtí? Zcela nedávno měl přednášku Jiří Horáček (Mozek, Vědomí A (S)mysl).

divoženka1:
Je to můj šálek kávy ta báseň vůbec není povrchní děkuji ráda jsem četla

Marťas9:
Dost dobře napsané, pěkně jsi to vystihla šuměnko... paleček nahoru ST

René Vulkán:
No teda, kdopak se tu objevil?

Výborně!

M.A.Rek:
Lilith: ;o)

Bába svíjí se na upečené žemli,
plameny ji olizují, pec žhne žárem,
Jeníček s Mařenkou se usmívají
jak pohádka zde končí masakrem.

Prvními, kdo upekl zemlbábu
nechtěně se tak stali ony děti,
mé prvenství zemldědkovi patří,
to ovšem už obešlo se bez obětí…

M.A.Rek:
Lilith: Besinka: Dámy, děkuji.

Lil, taky rád vymýšlím novotvary (ty slovní), posledním takovým je zemldědek. Zde je i s receptem...

Zemlbába – kdo ji nezná? Kdo nikdy neokusil žemlovky? Jistě se najdou tací, kteří ji nemusí, ovšem známá je snad všem. Ale všimněte si… Ten název – není trochu, no, jak jen to říct, trochu feministický? Možná i gerontofeministický. No řekněte, když už, neznělo by lépe třeba zemldívča nebo zemlšťabajzna? I žemlžena zní dobře. Nebo i nečesky znějící bungirl, kontylány, Brötchenmädchen či puellapanis...
Leč mužská ješitnost mi našeptává, proč známou a celkem oblíbenou krmi ponechat jen babám, byť milým, krásným, jež k sežrání stále jsou? Proč pokrm neobohatit o nějaký ten pánský, mužský, dědkovský element? A tak nějak vznikl zemldědek!
No, dost bylo rádoby vtipného úvodu, je čas pustit se do samotného jazykového i kulinářského novotvaru. Nebojte se, s rakovinou to nemá nic společného.
Jak jsem se zmínil, vše se tvoří jako žemlovka, však žemle jsou jedinou surovinou (pardon, ještě vejce...) použitou při přípravě. Vše ostatní je nahrazeno oním „dědkovským elementem“. I ty žemle – mírně opečené – jsou namáčeny ne v mléce, ale v pivu a vývaru. Místo babských jablíček jsem použil osmahnutou směs z rajských jablíček, mletého masa, uzeného, slaniny, cibule, česneku a paprik. Vše kořeněno decentně tymiánem a grilovacím kořením.
Stejně jako u zemlbáby jsem následně do sádlem vymazaného pekáčku kladl vrstvu plátků žemle obohacené vitamínem B, na to vrstvu „jablečné směsi“, to vše zalité místo tvarohem s vajíčkem směsí zakysané smetany, vajíčka, trochy čili omáčky, trochy nastrouhaného sýra a lžičky Solamylu rozpuštěného ve vývaru. Vrstvu za vrstvou, dokud nedošel stavební materiál…
Pak už jen šup s dědkem do trouby. Před dopečením jsem ještě zemldědka posypal parmazánem.
Teplé i za studena – bylo to k sežrání!

Kajuta:
Krásně si hraješ, Lil, moc se mi to líbí. Prosil bych někdy s přednesem. :-))

divoženka1:
Možná těch fanynek je trochu víc
koukni jak otvírají svá okna do ulic

René Vulkán:
Dětský úžas je tím, co se vine tvými básněmi. Dává všedním věcem nezevšednět. Dává všemu dění nevinnost. Snímá z šedi šeď a dává jí barvu. Z nepatrných věcí, dospělými přehlíženými dělá významné. Vlastně se dá říct, že popisuješ a nám čtenářům přibližuješ Ráj.
Díky.

Marťas9:
ředitel: Spíš fenka rozhodila sandál našemu Dastikovi. Ten myslel, že vyčuchá celou zahradu...

René Vulkán:
Vytesám sochu Marfuši
...dostanu od ní za přes uši

Maluju profil Věře
...přistih jsem ji při nevěře

Složím báseň Marii
...prý ať do ní neryji

Čekám za to
že mně pomilují, navaří

Kdepak
jsou to barbaři!

M.A.Rek:
Ruka na pozadí zajíždí
a už neodlepí se od hýždí,
na ňadru ta druhá ruka
neodtrhne se, prožívá muka,
rety po letmém políbení,
odpolíbit možné není.
Asi jsem ti na lep sed,
kde všade jen máš med?

M.A.Rek:
Řekneš jí "má Hani"
ona za to tě haní,
řekneš jí "má milá Kláro",
a už vezou tě na áro,
řekneš jí "má Květko"
a ona řádí jak Vietkong,
řekneš si "Má to cenu?
já na ně..."

tajemství přírody:
ředitel:
Ano. Hořko sladké.

divoženka1:
Pripomnělo mi to,četla jsem,že Karel Kryl chodil spát s dlaní nahoru.To aby ho ten nejvyšší mohl vzit v noci za ruku

G.P.:
Kam zmizel smích?
I klaun dnes ztich'.
I komik přežívá
protiva.
Tak začněte už, k sakru, hrát,
ať se můžem začít smát!